Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

24. října 2008, Autor: varner
Nezařazené články

Boom větrných elektráren v SRN...

Německo zaujímá instalovaným výkonem první místo na světě, dále následují Španělsko, USA a Dánsko. Začátkem srpna 2002 slavnostně spustil spolkový ministr životního prostředí Jürgen Trittin větrnou elektrárnu, jejímž výkonem byla v Německu překročena „magická“ hranice 10 000 MW. Ke konci září 2002 vyrábělo v Německu elektrickou energii 12 800 větrných elektráren o celkovém výkonu 10 650 MW.

Dnešní stav

Ve druhé polovině roku 2002 dosahuje celosvětový instalovaný výkon větrných elektráren 25 000 MW.
Německo zaujímá instalovaným výkonem první místo na světě, dále následují Španělsko, USA a Dánsko. Začátkem srpna 2002 slavnostně spustil spolkový ministr životního prostředí Jürgen Trittin větrnou elektrárnu, jejímž výkonem byla v Německu překročena „magická“ hranice 10 000 MW. Ke konci září 2002 vyrábělo v Německu elektrickou energii 12 800 větrných elektráren o celkovém výkonu 10 650 MW. Odhaduje se, že zde letos dosáhne výnos elektřiny vyrobené z větru téměř 15 TWh (proti 11 TWh v roce minulém a např. 5,5 TWh v roce 1999). Na podzim roku 2002 kryje energie získaná z větru 4 % německé celostátní spotřeby elektřiny. Tento podíl by se dal zvýšit až na 20 %. V tomto ohledu špičková spolková země Šlesvicko-Holštýnsko, která má největší hustotu větrných elektráren (99 kW/km2), dovede pokrýt již přes čtvrtinu své spotřeby elektřiny z energie větru. Nejvíce využívají energii větru spolkové země, které leží na pobřeží Severního a Baltského moře, ale také země v Polabí a Severní Porýní-Vestfálsko. Asi 60 % veškerého větrného výkonu Německa pochází z Dolního Saska, Šlesvicka-Holštýnska a Severního Porýní-Vestfálska. Zatím poměrně zaostávají spolkové země na jihu - ke konci září 2002 je např. v Bavorsku v provozu instalovaný výkon pouhých 139 MW. Nutno podotknout, že všechny dodnes postavené větrné elektrárny v Německu stojí na souši. Po přijetí spolkového zákona o ochraně přírody (Bundesnaturschutzgesetz) v listopadu 2001, podle něhož se vytyčují mořské oblasti, které lze využívat pro větrnou energetiku, byl povolen první „off-shore“ čili námořní větrný park, který by měl být spuštěn v Severním moři v roce 2003.
Větrná energetika vytvořila mezitím v Německu zhruba 45 000 pracovních míst. Přírůstky instalovaného výkonu se vyvíjejí exponenciálně. Větrné elektrárny jsou stále větší a výkonnější, například v loňském roce měla průměrná větrná elektrárna výkon 1,3 MW, zatímco v roce 1992 pouhých 170 kW. Větrné elektrárny jsou ale také levnější - náklady na jejich výrobu i investiční náklady na větrnou elektrárnu se od r. 1990 snížily o polovinu. V srpnu tohoto roku slavili němečtí výrobci větrných elektráren další milník - uvedli do provozu největší větrnou elektrárnu na světě s výkonem 4,5 MW, a to ve vnitrozemí, jižně od Magdeburgu. Tento prototyp má výšku stožáru 124 metrů a rozpětí vrtule 112 metrů. Na trhu jsou k dostání větrné elektrárny dvou tuctů výrobců. Největší firmy se jmenují Enercon, GE Wind Energy, Vestas, AN Windenergie, RE power AG, Nordex AG.
Obrat větrné energetiky v Německu přesáhl za loňský rok částku 3 miliard EURO, soukromé investice do větrné energetiky dosáhly téměř 900 miliónů EURO. Zatímco se německá ekonomika na podzim roku 2002 ocitá v krizi, větrná energetika se rozvíjí dále a v oboru přetrvává nadšení a optimismus.

Co je příčinou rozmachu?

V první řadě existuje v Německu politická vůle stavět se zodpovědně k problémům životního prostředí. Spolková republika Německo se zavázala podle Kyótského protokolu do roku 2010 snížit emise skleníkových plynů o 21 % proti roku 1990. Spolková vláda si klade za cíl do roku 2005 snížit emise oxidu uhličitého proti roku 1990 o 25 % a také v období let 2000 - 2010 alespoň zdvojnásobit podíl OZE na celkové spotřebě elektřiny.
Podstatnou roli v boomu větrné energetiky hraje také německá tradice špičkové kvalitní a inovativní technologie, pomocí které se, bezpochyby, dají některé problémy životního prostředí řešit.
Na začátku pomohla rozvoji větrné energetiky do určité míry státní podpora ve formě zvýhodněných půjček a dotací.
Zdaleka nejdůležitějším počinem minulých německých vlád bylo však přijetí velmi pokrokového zákona o OZE se zaručením minimálních výkupních cen elektřiny.

Začátek boomu

Impulsem, který v Německu nastartoval průmysl na využití větru, byl skutečně až zákon o povinném výkupu elektrické energie (Stromeinspeisungsgesetz), který vstoupil v platnost 1.1.1991. Zavedla jej tehdejší pravicová vláda CDU a FDP za široké podpory všech parlamentních stran. Podle tohoto zákona jsou všichni distributoři elektrické energie povinni elektřinu vyrobenou z OZE na svém území vykupovat, a to za zákonem stanovenou minimální výkupní cenu. Ta obnášela pro větrnou energii 90 % průměrného výnosu za kWh dodanou konečným spotřebitelům. V roce 1999 představovala tato cena za kWh vyrobenou z větru průměrně 16,52 feniků (dnešních 8,4 centů/kWh). V kombinaci s investičními příspěvky tím byl umožněn především v pobřežních oblastech ekonomicky výnosný provoz větrných elektráren.
Před zavedením zákona o povinném výkupu elektrické energie neexistovala povinnost distributorů elektrické energie elektřinu vyrobenou z větru odebírat a výkupní cena se pohybovala mezi 6 - 12 feniky za kilowatthodinu (dnešních asi 3 - 6 ct/kWh).
První větrná elektrárna v Německu připojená k síti (stroj o výkonu 20 kW) byla postavena roku 1982 a pracuje dodnes. V polovině 80. let se začaly stavět první velké větrné elektrárny. Do uzákonění minimálních výkupních cen, tj. do konce roku 1990, byly v celé zemi instalovány větrné elektrárny o výkonu 60 MW. Od roku 1991, po přijetí uvedeného zákona, nastává boom - 500 MW bylo překročeno v roce 1994, 1 000 MW o rok později, 2 000 MW v roce 1997.
K 1.1.1997 vstupuje v platnost úprava stavebního zákona (Baugesetz), podle kterého větrné elektrárny nabývají statutu privilegovaných staveb. To znamená, že je povoleno stavět je i v oblastech, ve kterých se podle stavebního zákoníku (Baugesetzbuch) vlastně nesmí realizovat stavby, tedy v oblastech mimo lidská sídla. (Samozřejmě touto úpravou nejsou dotčeny jiné zákony, např. zákony týkající se ochrany přírody.)
V roce 1999 bylo v Německu instalováno již 4 400 MW, což představovalo třetinu světového výkonu větrných elektráren.

Zákon o upřednostnění obnovitelných energií

Zatímco první zákon o povinném výkupu elektrické energie napomohl ekonomickému rozvoji větrných elektráren na pobřeží, odrážel v této době vývoj ve vnitrozemí především objemy podpůrných programů státních institucí a jednotlivých spolkových zemí.
Vláda SPD a Zelených nahradila dosavadní zákon o povinném výkupu elektrické energie zákonem vylepšeným, ve kterém zohlednila mezitím nabyté zkušenosti. 1. dubna roku 2000 vstoupil v platnost zákon o upřednostnění obnovitelných energií (Gesetz für den Vorrang Erneuerbarer Energien, krátce EEG), kterým se odpoutává výkupní cena od obecně platných cen za elektřinu a kterým se zavádí model referenčního výnosu. Tyto výrazné změny zajišťují pro provozovatele větrných parků výnosný provoz elektráren navzdory sníženým cenám za elektřinu v posledních letech, podporují vývoj větrné energetiky ve vnitrozemí a tvoří základ pro další pozitivní vývoj, protože poskytují potřebnou dlouhodobou investiční jistotu.
Podle zákona o upřednostnění obnovitelných energií nadále existuje pro místně příslušného provozovatele sítě povinnost přednostního odběru proudu z OZE. Dokonce tam, kde je potřeba stávající síť za účelem odběru tohoto proudu dobudovat, je provozovatel sítě povinen tak neprodleně učinit (§ 3).
Stanovena je (§ 7) pevná výkupní cena za elektřinu z využití větru ve výši minimálně 17, 8 feniků za kWh (9,1 centů/kWh), a to po prvních pět let provozu (u elektráren postavených před r. 2000 po čtyři roky provozu). Poté se porovnává výnos elektrárny s výnosem referenční elektrárny téhož typu. Pokud se pohybuje skutečný výnos podstatně výše než je výnos referenční elektrárny (je vyšší než 150 % referenčního výnosu), snižuje se výkupní cena od tohoto okamžiku pro další období na hodnotu minimálně, 1 feniků za kWh (6,2 centů/kWh). Pokud leží skutečný výnos elektrárny pod 150 % výnosu elektrárny referenční, odsouvá se snížení výkupní ceny na pozdější dobu. Mechanismus: za každých 0,75 %, o které elektrárna dosáhla méně než 150 % výnosu referenční elektrárny, se oddaluje okamžik snížení výkupní ceny o dva měsíce.
Výše zmíněné minimální výkupní ceny se budou od 1.1.2002 každoročně snižovat o 1,5 %, a to pro nově spouštěné elektrárny.

Minimální výkupní ceny platí po dobu 20 let, a to bez ohledu na rok uvedení do provozu. Elektrárny zprovozněné před rokem 2000 mají počátek této lhůty od roku 2000 (§ 9). Model referenčního výnosu v dnešním zákoně zohledňuje různě silný větrný potenciál odlišných stanovišť - méně výnosná stanoviště obdrží vysokou výkupní cenu po delší dobu. Podle dnešního zákona tedy obdrží větrná elektrárna na výnosném stanovišti na pobřeží po dobu 20 let průměrnou výkupní cenu 7,1 centu/kWh; na méně dobrých stanovištích lze pak počítat po 20 let s průměrnou cenou mezi 7,7 - 9,1 centu/kWh. Relativně vysoká počáteční výkupní cena přitom nadále umožňuje financování větrných elektráren, které bylo za zákona předcházejícího bankami stále více zpochybňováno.
Na základě tohoto zákona se v příštích letech očekává větší přesun výstavby větrných elektráren do vnitrozemí. V roce 2001 byly skutečně zaznamenány největší přírůstky instalovaných výkonů na jihozápadě a severovýchodě Německa, tedy ve spolkových zemích, které nemají mořské pobřeží.

Po parlamentních volbách v září 2002, které vyhráli opět SPD a Zelení, byly v Německu přesunuty kompetence za OZE z ministerstva průmyslu na ministerstvo životního prostředí, které bude od nynějška zodpovídat za tržní impulsy, za výzkum v oblasti OZE a za zákon EEG. Za OZE tím zodpovídá pouze jeden ministr, jehož nasazení ve věci je nesporné. Uvítali to jak zástupci neziskových organizací, tak i například výrobci větrných elektráren, kteří společně takovéto změny prosazovali. „Resort životního prostředí dovede posoudit celkové náklady na výrobu elektřiny mnohem lépe než ministerstvo hospodářství,“ říká šéf firmy Enercon, Alyos Wobben.

Srovnání minimálních výkupních cen elektřiny z obnovitelných zdrojů (ČR x Německo)

Investiční příspěvky a půjčky

Dodatečné státní podpory pro větrnou energetiku spočívají především ve zvýhodněných půjčkách. Poskytují je zejména spolkové finanční instituce Deutsche Ausgleichsbank (DtA) a Kreditanstalt für Wiederaufbau (KfW). Některé spolkové země mají různé speciální podpůrné programy pro větrnou energetiku, z nichž lze čerpat investiční příspěvky např. do výše max. 35 % nákladů, jako je tomu v Hamburgu, či např. částky 25 000 EURO pro pilotní projekty, jako je tomu v Porýní - Falcku, nebo maximálně 75 000 EURO/MW u větrných elektráren o výkonu přes 500 kW, které mají neobvykle vysoké náklady, jak je tomu v Sársku.
Spolkové země Bádensko-Württembersko, Berlín, Brandenbursko, Hessensko, Sasko-Anhaltsko a Šlesvicko-Holštýnsko žádný speciální program na podporu větrné energetiky v současné době nemají (vše stav roku 2001).

Význam uzákonění minimálních výkupních cen

Dne 13. března 2001 rozhodl Evropský soudní dvůr v Lucembursku (věc C 379-98), že německý zákon o povinném výkupu elektrické energie s pevnými výkupními cenami za elektřinu z OZE je v souladu s evropským právem a že nepředstavuje státní příplatek ani neomezuje svobodnou soutěž. Úprava výkupních cen v zákoně o upřednostnění obnovitelných energií se řídí doporučeními Evropské komise v tzv. Bílé knize - „Energie pro budoucnost“, jakož i příslušnými rozhodnutími Evropského parlamentu.
V důvodové zprávě k zákonu EEG se uvádí: „Již jenom z hlediska výhod v soutěži, které plynou německým energetickým koncernům z toho, že mohou libovolně investičně nakládat s nezdanitelnými rezervami čítajícími dnes více než 70 miliard DM, určenými pro odstranění jaderného odpadu, nelze očekávat, že se na trhu s elektřinou ustálí tržní cena, která by odpovídala středně až dlouhodobým skutečným nákladům na zásobování elektřinou. Zákon EEG má charakter ochranného standardu.“
Uzákonění minimálních výkupních cen za elektřinu z OZE má důležitý socioekonomický vliv. „Zřejmě neexistuje v poválečné době jiný zákon - a to v ceolevropském měřítku, který způsobil takový růst pracovních míst ve středním stavu“, říká prezident Spolkového svazu pro větrnou energetiku BWE Dr. Peter Ahmels.
Pouze díky třem evropským zemím, které uzákonily minimální výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů - Německu, Dánsku a Španělsku, vznikl v EU v 90. letech průmysl větrných elektráren, který na světovém technologickém trhu zaujímá špičkovou pozici. Otevřel se nový trh, který dal nové impulsy několika průmyslovým odvětvím, od kovodělného průmyslu k průmyslu elektrotechnickému, výrobě strojů, motorů, přístrojů i průmyslu stavebních hmot.
Vedle systému uzákoněných minimálních výkupních cen za elektřinu z OZE existuje např. ve Velké Británii, v Irsku a do roku 2001 ve Francii systém kvótový. Fakt, že není efektivní, dokazuje to, že např. v roce 2000 tyto země dohromady postavily větrné elektrárny o výkonu asi 80 MW oproti 1 800 MW uvedeným do provozu v Německu, Španělsku a Dánsku. Posledně jmenované tři země mají v roce 2002 již 85 % instalovaného výkonu větrné energetiky Evropy.
Bohužel je dnes další rozvoj větrné energetiky v Dánsku ohrožen: v březnu 1999 rozhodl dánský parlament, že dojde k přeměně systému minimálních cen na systém obchodu se zelenými certifikáty. Kvůli takto vzniklé investiční nejistotě nebyla od začátku roku 2000 objednána pro dánský trh ani jediná větrná elektrárna!  Naopak ve Francii vstoupil v polovině loňského roku v platnost zákon, který je srovnatelný s německým EEG, takže i tam lze v příštích letech očekávat rychlý rozvoj větrné energetiky. V letošním roce má s podobným zákonem následovat Irsko.
V USA těží větrná energetika z jiného typu podpory, ze systému ptc - power tax credit, čili z určitých daňových úlev pro investory. Pokud by byla dána jistota, že tato úprava bude platit po příštích pět let, velice by to pomohlo tamnímu využívání energie větru. Se systémem ptc by pak byly snadno dosažitelné roční přírůstky 2 000 MW, bez něj možná 800 - 1 000 MW. Zkušenosti lze tedy shrnout jednoznačně: pouze v zemích s uzákoněnými minimálními výkupními cenami elektrické energie z OZE zažívá tedy větrná energetika boom!
Do roku 2005 bude na světě instalováno odhadem 60 000 MW výkonu z větrných elektráren, z toho dvě třetiny v Evropě, následované USA a Indií.

Větrná energetika je jedno z nejrazantněji se vyvíjejících průmyslových odvětví vůbec, které stojí teprve na počátku svého celosvětového využití. Z německé praxe a zejména ze zdejšího boomu větrné energetiky za posledních 11 let, podpořeného promyšleným zákonem, především zákonem EEG, je určitě možno čerpat zkušenosti k následování.

neela.winkelmann@allgaeu.org

Neela Winkelmann, Ph.D.
Kempten, Německo

Sdílet

Komentáře

Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.