Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

25. června 2009, Autor: Otto Kamm
Obnovitelné zdroje energie

Zákon č. 180/2005 Sb.

Cíl 8 % je základním východiskem pro stanovení výše výkupních cen a bonusů dle § 6, proto je jeho stanovení mimořádně důležité. Cíl 8 % je, jak je uvedeno výše, stanoven Směrnicí a ČR se ke splnění tohoto cíle zavázala v rámci Přístupové dohody k EU. Ve Směrnici je stanoveno, že výše cíle je indikativní (směrná či doporučená) hodnota.

Česká legislativa implementovala požadavky Směrnice 77/2001/ES do zákona č. 180/2005 Sb. (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), jehož cíle lze shrnout do následujících bodů:

  • Zvýšit podíl výroby elektřiny v zařízeních na bázi obnovitelných energetických zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v takovém rozsahu, aby ČR splnila indikativní cíl ve výši 8 % v roce 2010.
  • Přispět odpovídajícím snížením emisí skleníkových plynů k ochraně klimatu.
  • Přispět odpovídajícím snížením emisí ostatních škodlivin do prostředí k ochraně životního prostředí.
  • Přispět ke snížení závislosti na dovozu energetických surovin.
  • Přispět ke zvýšení diverzifikace a decentralizace zdrojů energie a tím ke zvýšení bezpečnosti dodávek energie.
  • Přispět ke zvýšení podnikatelské jistoty investic do obnovitelných zdrojů energie.
  • Podpořit vytvoření institucionálních podmínek pro zavádění nových technologií a k jejich proniknutí na trh jak v tuzemsku tak v zahraničí.
  • Využíváním biomasy přispět k péči o krajinu.
  • Podporou využívání obnovitelných zdrojů energie přispět k vyšší zaměstnanosti v regionech.

Komentář ke znění zákona

Paragraf 1 vymezuje předmět a účel zákona, má spíše deklarativní charakter a je jakousi preambulí celého zákona. Paragraf 1 však obsahuje i jedno z klíčových ustanovení zákona, protože v § 1, odstavec 2, písmeno d) je uvedeno, že účelem zákona je „vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010”. Toto ustanovení vymezuje účel zákona nejen proklamativně, ale i kvantitativně.

Cíl 8 % je základním východiskem pro stanovení výše výkupních cen a bonusů dle § 6, proto je jeho stanovení mimořádně důležité. Cíl 8 % je, jak je uvedeno výše, stanoven Směrnicí a ČR se ke splnění tohoto cíle zavázala v rámci Přístupové dohody k EU. Ve Směrnici je stanoveno, že výše cíle je indikativní (směrná či doporučená) hodnota. Současně je v článku 3, odst. 4 Směrnice uvedeno, že Komise zveřejní každé dva roky hodnotící zprávu a že dojde-Ii Komise v této zprávě k závěru, že vnitrostátní pokroky k naplnění cíle jsou neodůvodněně v rozporu s globálním cílem ES, může pro daný stát stanovit tento cíl jako závazný. To značí, že cíl 8 % je v souladu s globálním cílem a neměl by být zpochybňován ani ze strany Komise (tlak na zvýšení), ani ze strany ČR (snaha o snížení). V Přístupové dohodě je u cíle ČR obsažena poznámka, která zohledňuje vliv klimatických podmínek na průběh plnění cíle (viz výše). Tato poznámka však znamená pouze možnost určité meziroční fluktuace v průběhu plnění cíle, ale neznamená možnost nesplnění cíle k roku 2010. Tento výklad se opírá o znění poznámky č. 6 v příloze Směrnice, která se týká plnění švédského cíle (Švédsko má ve směrnici obdobnou poznámku jako ČR, přičemž ve švédské poznámce je přímo uvedeno, že jde pouze o meziroční fluktuaci z důvodu klimatických podmínek, nejde o možnost nesplnění celkového cíle k roku 2010). Pasáž § 1, odst. 2, písmo d) týkající se zvyšování podílu po roce 2010 souvisí také s tím, že podle článku č. 3, odst. 2 Směrnice je v roce 2007 ČR povinna přijmout a zveřejnit zprávu, ve které bude stanoven vnitrostátní indikativní cíl na dalších 10 let. Komise tento závazek posoudí a může stanovit i závazný cíl.

Paragraf 2 vymezuje základní pojmy použité v textu zákona, tj. pojmy “obnovitelné zdroje energie”, “biomasa”, “elektřina z obnovitelných zdrojů”, “hrubá spotřeba elektřiny”, “zelený bonus” a “provozovatel regionální distribuční soustavy”.Definice obnovitelných zdrojů energie vychází ze znění Směrnice, je pouze zúžena o obnovitelné zdroje, které nejsou pro podmínky ČR relevantní (energie přílivu, energie vln). Jde o definici obnovitelných zdrojů jako takových, nikoliv definici obnovitelných zdrojů určených výhradně pro výrobu elektřiny. Z tohoto důvodu je tato definice považována za obecnou definici obnovitelných zdrojů energie. Pokud bude například jiným právním předpisem stanovena podpora výroby tepla z obnovitelných zdrojů, může se i na tuto podporu vztahovat tato obecná definice. Tato obecná definice nahrazuje původní pojmy uvedené v energetickém zákoně a zákoně o hospodaření energií. Fakticky by bylo možné tuto definici ukončit slovy “energie biomasy”, nicméně Směrnice uvádí též podmnožiny biomasy, tj. skládkový plyn, kalový plyn a bioplyn. Proto jsou do definice obnovitelných zdrojů zahrnuta i tato plynná paliva, ačkoliv ve skutečnosti vznikají z biomasy. Energii skládkového plynu a kalového plynu nelze považovat za druhotný zdroj energie dle energetického zákona. Tato definice zajišťuje, že veškerá elektřina vyrobená z těchto zdrojů bude započítána do doplnění cíle ČR dle § 1, odst. 2 písmo d). To je významné z toho důvodu, že ne veškerá elektřina z obnovitelných zdrojů je předmětem podpory dle zákona (například elektřina z některých druhů biomasy).Také definice biomasy je převzata ze Směrnice. Důležitým pojmem je zde výrobek, přičemž podstatným rozlišujícím znakem je biologická rozložitelnost, kterou lze vymezit jako schopnost organické látky podléhat biologickému rozkladu působením mikroorganismů. Pokud jde o výrobky, mohou pocházet pouze ze zemědělství, lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví. Za související průmyslové odvětví se považuje průmyslové odvětví, které zpracovává vstupní suroviny mající charakter nefosilního zdroje biologického původu. Jednotlivé druhy biomasy, které jsou předmětem podpory, jsou vymezeny vyhláškou MŽP č. 482/2005 Sb. Netříděné komunální a průmyslové odpady nejsou biomasou ve smyslu této definice.K definici pojmu “elektřina z obnovitelných zdrojů” je nutné uvést, že zařízením ve smyslu této definice se rozumí výrobna elektřiny (viz § 2, odst. 2, bod 29 energetického zákona) pro přeměnu obnovitelného zdroje energie na elektřinu. Pro výrobu elektřiny z biomasy připadají z hlediska zdroje paliva v zásadě tři možnosti – výrobna elektřiny spaluje výlučně biomasu, výrobna elektřiny spaluje v jednom topeništi biomasu a fosilní palivo (společné spalování dle § 3, odst. 3), výrobna spaluje v jednom topeništi biomasu a v druhém fosilní palivo a vzniklý nosič energie (například pára) z obou topenišť proudí do společného produktovodu (například parovodu). Toto platí například i pro plynná paliva. Pro výrobu elektřiny z ostatních druhů obnovitelných zdrojů přichází v úvahu zpravidla pouze výroba výlučně z obnovitelného zdroje.K definici pojmu “hrubá spotřeba elektřiny” je možno poznamenat, že jde o jeden ze statistických ukazatelů elektroenergetiky, vykazovaný v současné době Energetickým regulačním úřadem. Jde o elektřinu, která zahrnuje celkovou výrobu elektřiny v ČR včetně vlastní spotřeby elektroenergetických provozů korigovanou bilancí dovozu a vývozu (mínus vývoz plus dovoz). Ve smyslu celních předpisů platí, že dovoz a vývoz je výměna zboží přes hranice ES. Pro účely tohoto zákona je však vývoz a dovoz chápán v ekonomické kategorii obchodní bilance, tj. jako výměna zboží (elektřiny) přes hranice ČR. Toto vymezení dovozu a vývozu odpovídá duchu Směrnice, která v článku 2 písmo d) hovoří o vnitrostátní (tj. tuzemské) výrobě elektřiny.Pojem “zelený bonus” je jedním ze stěžejních pojmů zákona. Je příplatkem k tržní ceně elektřiny. Touto tržní cenou se rozumí průměrná cena elektřiny z obnovitelných zdrojů, za kterou výrobci elektřiny z daného obnovitelného zdroje na trhu svoji elektřinu prodávají. Tržní cena závisí mimo jiné na kvalitě elektřiny. Celkový příjem výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, který bude získávat podporu v režimu zelených bonusů, tedy bude součet tržní ceny elektřiny a ceny zeleného bonusu. Vzhledem k tomu, že zelený bonus bude stanovován dopředu na příští kalendářní rok, je nutné vycházet z očekávané průměrné výše tržní ceny elektřiny a to jak té z obnovitelných zdrojů, tak silové z konvenčních zdrojů na tento následující kalendářní rok. Příjemcem zeleného bonusu je výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů.Výši zeleného bonusu stanoví podle § 6, který je pro stanovení této výše rozhodující, Energetický regulační úřad. Definice zeleného bonusu v sobě sice obsahuje i další pravidla pro stanovení jeho výše, podstatný je však z tohoto hlediska pouze § 6. Nárok na zaplacení zeleného bonusu vzniká na základě § 4, odst. 7. Zelený bonus je prémií za to, že výrobce produkuje environmentálnější produkt (elektřinu z obnovitelných zdrojů). Dále je tento příplatek také prémií za to, že tento výrobce na sebe bere určitá rizika spojená s tímto schématem podpory (zelený bonus je pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů rizikovějším schématem podpory v porovnání se schématem povinného výkupu za stanovené ceny, kde tržní riziko prakticky neexistuje). Kvalitou elektřiny se pro účely tohoto zákona rozumí zejména míra spolehlivosti dodávek elektřiny, předpověditelnost dodávky elektřiny v čase a regulovatelnost výroby elektřiny. Kvalita elektřiny z různých druhů obnovitelných zdrojů je různá (například elektřina z větru je méně spolehlivá, předpověditelná a regulovatelná než elektřina z biomasy). Zohlednění kvality dodávané elektřiny pak znamená, že méně kvalitní silová elektřina bude mít ve výpočtech nižší tržní cenu, takže zelený bonus bude muset tuto nižší cenu zohlednit, tudíž bude muset být vyšší. Neznamená to tedy, že čím nižší je kvalita elektřiny, tím nižší musí být zelený bonus.Definice pojmu “provozovatel regionální distribuční soustavy” je kombinací definice provozovatele distribuční soustavy (§ 2, odst. 1, bod 20 Energetického zákona) a definice regionální distribuční soustavy (všeobecná ustanovení Cenového rozhodnutí ERÚ č. 1/2002). Důvodem zavedení tohoto pojmu je, že z provozovatelů distribučních soustav jsou pouze provozovatelé regionálních distribučních soustav povinni vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů za stanovené ceny a vyplácet zelené bonusy.

Paragraf 3 vymezuje předmět podpory. Odstavec 1 stanoví, že předmětem podpory je pouze elektřina z obnovitelných zdrojů vyrobená v zařízeních umístěných na území ČR (nikoliv tedy například elektřina vyrobená v zařízeních v zahraničí provozovaných českými subjekty). Specifikace omezení určujícího, že předmětem podpory jsou pouze větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem do 20 MW na 1 km2, spočívá ve stanovení maximální výše instalovaného výkonu na plochu zaujímanou větrnými elektrárnami. Vzhledem k nejednoznačnosti tohoto ustanovení (nekonečné množství případů vymezení plochy 1 km2) se jeví jako nejjednodušší řešení vymezení této plochy 1 km2 jako kružnice o poloměru 564 metrů se středem v ose jakékoliv elektrárny posuzovaného souboru větrných elektráren.Vyhláška MŽP č. 482/2005 Sb. stanovuje, které druhy biomasy a které způsoby výroby elektřiny z biomasy jsou předmětem podpory podle tohoto zákona.Ustanovení odstavce 2 vychází ze základního principu zákona, kterým je diferenciace podpory pro výrobu elektřiny z různých druhů obnovitelných zdrojů, založená na odlišných provozních a měrných investičních nákladech na výrobu této elektřiny. Pokud jsou tyto ekonomické charakteristiky odlišné, pak podle tohoto ustanovení musí být podpora v případě existence ekonomických důvodů diferencována podle druhu obnovitelného zdroje (například jiná podpora musí být pro větrné elektrárny a jiná pro fotovoltaické elektrárny) a podle parametrů biomasy (například jiná podpora musí být pro elektřinu získanou z účelově pěstovaných rostlin a jiná pro elektřinu z pilin).Protože nelze podporu poskytovat pro jednotlivá zařízení, úřad pro stanovení výše podpory stanovuje kategorie podle druhu obnovitelného zdroje, velikosti zařízení a u biomasy i dle jejích parametrů. Parametry jsou v tomto ustanovení obecný pojem, může jít o nejrůznější parametry (například o ekonomické, technické, fyzikální, environmentální a jiné parametry). Naproti tomu v ustanovení § 6, odst. 1 je již pojem “parametr” vymezen konkrétně (“ekonomické a technické parametry”).Účelem ustanovení odstavce 3 je diferenciace podpory na jedné straně pro elektrárny, které jsou provozovány výlučně na biomasu a na druhé straně pro elektrárny kde probíhá společné spalování biomasy a fosilního paliva. V ČR existuje relativně stabilizovaný trh biomasy pro malé decentralizované zdroje především tepla (například obecní výtopny na biomasu).Relativně stabilizovaný je i trh se zbytky z dřevozpracujícího průmyslu používanými např. na výrobu dřevotřískových desek. Cílem tohoto ustanovení je prostřednictvím ekonomického nástroje (ceny elektřiny z biomasy) stabilizovat trh s biomasou a zachovat biomasu jako zdroj energie pro malé decentralizované výtopny. Cestou k dosažení tohoto cíle je oddělení trhu různých druhů biomasy odlišením výše podpory elektřiny získané z různých druhů biomasy. Pro účely společného spalování biomasy a fosilního paliva je ekonomicky zvýhodněna elektřina získaná z účelově pěstovaných rostlin. Protože toto společné spalování se týká především ekonomicky silných subjektů, očekává se, že právě tyto subjekty jsou schopny vytvořit dostatečnou poptávku po tomto druhu biomasy a tím podpořit jejich pěstování (v současné době je produkce těchto rostlin v ČR velmi omezená). Při ekonomickém zvýhodnění výroby elektřiny z odpadní biomasy pro účely výlučného spalování se vychází z relace výlučného spalování a společného spalování biomasy a fosilního paliva, kdežto při ekonomickém zvýhodnění výroby elektřiny z účelově pěstované biomasy při společném spalování se vychází z relace účelově pěstované biomasy a odpadní biomasy.V praxi to znamená, že v případě společného spalování bude mít vyšší podporu elektřina z účelově pěstovaných rostlin a nižší podporu elektřina získaná z odpadní biomasy (například piliny) – diferenciace podle druhu biomasy. Zároveň však elektřina získaná výlučným spalováním nebo paralelním spalováním odpadní biomasy bude mít vyšší podporu než elektřina získaná spoluspalováním odpadní biomasy – diferenciace podle druhu zařízení. Dřevovýroba a průmyslové zpracování dřeva v tomto smyslu zahrnují těžbu dřeva, produkci řeziva i produkci finálních výrobků (nábytkářský průmysl, papírenský průmysl apod.).Ustanovení odstavce 4 bylo do zákona velmi nevhodně doplněno při projednávání v Poslanecké sněmovně. Důvodem této nevhodnosti je, že důlní plyn z uzavřených dolů není obnovitelným zdrojem energie a do zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nepatří. Tento plyn je však nebezpečný z hlediska úniků do objektů (riziko samovolných explozí) a zároveň je tvořen převážně metanem, který je velmi agresivním skleníkovým plynem. Je proto žádoucí nejen důlní plyn z uzavřených dolů kontrolovaně jímat, ale i stimulovat jeho energetické využívání (tj. jeho přeměnu na více než 20krát méně agresivní skleníkový plyn oxid uhličitý).V souladu s § 3, odst. 1, písmeno n) horního zákona je důlním plynem technicky využitelný přírodní plyn s výjimkou zemního plynu. Z této definice tedy jednoznačně vyplývá, že důlním plynem z uzavřených dolů nemůže být zemní plyn z úložiště zemního plynu v uzavřeném dole. Uzavřeným dolem se rozumí dobývací prostor, kde dobývání výhradního ložiska skončilo nebo bylo trvale zastaveno a o jehož zrušení rozhodl obvodní báňský úřad podle § 27, odst. 8 horního zákona. Schéma podpory výroby elektřiny z důlního plynu z uzavřených dolů je obdobné jako u výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Výjimku tvoří ustanovení o záruce původu a o dovozu elektřiny, která se pro důlní plyn nepoužijí. Důvodem je, že tato ustanovení se týkají vykazování elektřiny z obnovitelných zdrojů pro účely splnění cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Paragraf 4 stanovuje práva a povinnosti subjektů na trhu s elektřinou z obnovitelných zdrojů. Základní povinností z pohledu výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů je to, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatelé distribučních soustav jsou povinni na svém licencí vymezeném území přednostně připojit k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám zařízení výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů. Předpokladem je splnění podmínek připojení a dopravy elektřiny stanovených energetickým zákonem, potažmo provozními pravidly pro provozování přenosové a distribučních soustav.Odstavec 3 dává výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, právo vybrat si, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu za výkupní ceny, nebo zda za ni bude požadovat zelený bonus. Změna tohoto výběru je možná nejdříve za rok poté, co si výrobce závazně z těchto dvou možností jednu vybral a začal ji využívat. Změna výběru je prováděna vždy k 1. lednu následujícího kalendářního roku.Provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy jsou povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, a uzavřít smlouvu o dodávce, pokud výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů k výkupu nabídl. Součástí povinnosti provozovatelů soustav je i převzetí odpovědnosti za odchylku. Provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy využívají elektřinu vykoupenou za výkupní ceny na krytí ztrát. V případě, že okamžitý výkon povinně vykupované elektřiny z obnovitelných zdrojů přesáhne objem elektřiny na krytí ztrát, je tento přesah hodnocen jako odchylka příslušného provozovatele regionální distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy. Náklady spojené s odchylkou způsobenou výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů vykoupené podle výkupu za výkupní ceny jsou uznatelnými náklady provozovatelů distribučních soustav a provozovatele přenosové soustavy pro výpočet regulovaných cen za distribuci a přenos.Pro případ výroby elektřiny vyráběné společně z obnovitelného zdroje a neobnovitelného zdroje energie je podpora poskytována pouze formou zelených bonusů.Pokud výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, nenabídl tuto elektřinu k povinnému výkupu za výkupní ceny a prodal ji na trhu s elektřinou, je provozovatel příslušné regionální distribuční soustavy nebo provozovatel přenosové soustavy povinen hradit výrobci za tuto elektřinu zelený bonus vyjádřený v Kč/MWh.Odstavec 8 explicitně uvádí, že odchylky výkonu zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů z důvodů přirozené povahy obnovitelných zdrojů nesmí být důvodem neplnění povinnosti výkupu za výkupní ceny.Na základě odstavce 13 Operátor trhu s elektřinou vydává na písemnou žádost výrobce vyrábějícího elektřinu z obnovitelných zdrojů potvrzení původu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Záruku původu vydá operátor trhu s elektřinou do 30 kalendářních dnů od obdržení žádosti.Výrobce, který vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů a uplatňuje nárok na úhradu zeleného bonusu, je povinen uzavřít smlouvu na dodávku elektřiny s jiným účastníkem trhu s elektřinou. Právo na úhradu zeleného bonusu se vztahuje také na výrobce, který vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Povinnost hradit zelený bonus tomuto výrobci vzniká provozovateli regionální distribuční soustavy, na jehož vymezeném území se taková výrobna elektřiny nachází.

Paragraf 5 vymezuje podmínky podpory, výkupu a evidence výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Odstavec 2 deklaruje, že základním časovým úsekem pro vyhodnocování a zúčtování výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů je 1 měsíc.O uskutečněné výrobě a výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů předává její výrobce naměřené nebo vypočtené údaje podle jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů příslušnému provozovateli regionální distribuční soustavy nebo provozovateli přenosové soustavy. Předáním údajů o množství elektřiny z obnovitelných zdrojů provozovateli regionální distribuční soustavy nebo provozovateli přenosové soustavy vzniká výrobci vyrábějícímu v režimu zelených bonusů nárok na úhradu těchto bonusů.

Paragraf 6 v odstavci 1 uvádí pravidla pro stanovení výkupních cen a cen zelených bonusů. Odlišuje se při tom postup při jejich stanovení. Poprvé byla výše cen a zelených bonusů dle zákona stanovena Energetickým regulačním úřadem pro rok 2006. Východiskem pro stanovení výkupních cen jsou ustanovení odstavce 1, písmeno b). Základním neopominutelným pravidlem je dosažení minimálně patnáctileté doby návratnosti investic. V této souvislosti je třeba poznamenat, že se zde jedná o prostou dobu návratnosti, která prakticky nevypovídá nic o ekonomii investice.Tato zaručená doba návratnosti se vztahuje na ideální průměrné zařízení splňující technické a ekonomické parametry stanovené vyhláškou ERÚ č. 475/2005 Sb. Smyslem této vyhlášky je dát veřejnou informaci, z jakých výchozích technických a ekonomických parametrů výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byla stanovena výše výkupních cen a zelených bonusů. Tyto parametry jsou stanoveny jako průměrné veličiny vycházející z přírodních podmínek skutečně existujících na území ČR a stávající technické úrovně nových dostupných zařízení na úrovni nejlepších dostupných technik (BAT). Cílem každého investora by mělo být, aby jeho projekt dosahoval minimálně těchto průměrných hodnot parametrů, které mu zajistí návratnost za dobu životnosti projektu, nebo aby jeho projekt měl tyto parametry lepší a tím dosáhl kratší návratnosti a tedy i lepších ekonomických výsledků. Projekty s horšími než průměrnými parametry budou méně ekonomicky výhodné. Tyto parametry tedy též nepřímo brání v realizaci méně ekonomicky efektivních projektů.V § 6, odst. 1, písmeno b), bod 1 jsou výslovně uvedeny parametry, které musí ERÚ ve své vyhlášce stanovit. Jsou to náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení.Pod náklady na instalovanou jednotku výkonu se rozumí průměrné měrné investiční náklady. V případě účinnosti využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji se opět jedná o průměrně stanovenou hodnotu. Tento parametr se týká především stanovení cen elektřiny z biomasy a bioplynu. Doba využití zařízení znamená průměrné využití kapacity instalovaného výkonu zařízení za rok. Podle odstavce 3 je při stanovení výše výkupních cen a zelených bonusů ERÚ povinen dále vycházet z průměrných nákladů na připojení a z průměrných nákladů na provoz zařízení. To znamená, že výše výkupních cen a zelených bonusů se odvozuje od součtu průměrných investičních nákladů zdroje, průměrných nákladů na připojení zdroje k elektrizační soustavě a průměrných provozních nákladů a je stanovena vždy pro průměrné hodnoty parametrů dle odstavce 1, písmeno b), bod 1.Výkupní cena stanovená podle uvedených parametrů a pravidel bude korigována zohledněním dalšího neopominutelného pravidla, kterým je podle ustanovení § 6, odstavec 1, písmeno a) závazek splnění cíle podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny ve výši 8 % v roce 2010. Výše výkupních cen a zelených bonusů musí být tedy pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů v takové výši, aby došlo k dostatečnému využívání potenciálu jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů, který je předpokládán k roku 2010. Pokud tedy nebude v období od roku 2006 do roku 2010 naplňována odpovídající míra využití potenciálu některého druhu obnovitelného zdroje v dostatečné výši, měl by ERÚ tuto skutečnost zohlednit při stanovení výše cen zvýhodněním druhů obnovitelných zdrojů, u nichž tento objem není naplňován.Dalším doplňujícím pravidlem pro stanovení výkupních cen je ustanovení § 6, odst. 4, které stanoví maximální limit pro meziroční pokles výše výkupních cen (meziroční pokles výkupních cen může být maximálně 5 %). Důvodem pro zavedení tohoto pravidla je zlepšení podmínek pro financování projektů komerčními bankovními úvěry. Projektová příprava instalací obnovitelných zdrojů a zajištění financování těchto projektů obvykle představuje několik roků, zatímco cena je stanovována pro jeden rok. Toto vytváří legitimní otázku ze strany bank, jaká bude cena elektřiny v roce uvedení daného projektu do provozu. Ustanovení o meziročním snížení výkupní ceny o nejvýše 5 % snižuje riziko financování projektu. Toto ustanovení neznamená meziroční degresi, jak ji známe z německého zákona na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů (EEG). Důvodem je, že rozhodujícími pravidly pro stanovení ceny jsou pravidla uvedená výše a pravidlo maximálně 5% snížení je zákonem stanovený limit pro možný pokles výše výkupních cen pro zařízení nově uváděná do provozu.Základním neopominutelným pravidlem pro stanovení výše zelených bonusů je ustanovení § 6, odst. 2, které ukládá při jejich stanovení přihlédnout ke zvýšené míře rizika uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů na trhu s elektřinou. Pro systém zelených bonusů není uplatněn princip povinného výkupu, což znamená vyšší riziko při uplatnění vyrobené elektřiny. Toto vyšší riziko ERÚ zohledňuje při stanovení výše ceny zelených bonusů, tj. stanoví tuto výši tak, aby její součet s tržní cenou elektřiny z obnovitelných zdrojů byl za jinak stejných podmínek (tj. pro stejnou technologii a stejné přírodní podmínky) vyšší než výkupní cena.Obecně tedy lze z ustanovení § 6, odst. 1, písmeno a), odst. 3, dále § 2, odst. 2, písmeno d) a § 3, odst. 2 dovodit, že pravidla pro stanovení výše výkupních cen jsou obdobná jako pravidla pro stanovení výše podpory formou zelených bonusů. Ačkoliv není v § 6, odst. 1, písmeno b), bod 1 výslovně uvedeno, že se toto pravidlo vztahuje i na stanovení výše podpory formou zelených bonusů, je nezbytné jej při výpočtu této výše podpory použít, protože obě schémata podpory musí být stanovena za srovnatelných podmínek.Podstatné však je, že zatímco v případě výkupních cen se vypočítává přímo výše cen a tato výše je zároveň příjmem výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů za vyrobenou jednotku elektřiny, v případě schématu zelených bonusů je celkový příjem výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů za vyrobenou jednotku elektřiny stanoven jako součet průměrné tržní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů z daného druhu obnovitelného zdroje a zeleného bonusu a patnáctiletou návratnost tedy musí zohlednit tento součet, nikoliv pouze výše zeleného bonusu. ERÚ při stanovení ceny zeleného bonusu vychází z toho, že v součtu průměrné tržní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů z daného druhu obnovitelného zdroje a zeleného bonusu má být patnáctiletá návratnost obsažena, v důsledku rizika dle § 6, odst. 2 je však výše zeleného bonusu navýšena, čímž je ve schématu podpory formou zelených bonusů umožněno zkrácení doby návratnosti formou zvýšení diskontní míry. Vzhledem k tomu, že průměrná tržní cena elektřiny z obnovitelných zdrojů se bude meziročně měnit v závislosti na výši tržní ceny elektřiny z konvenčních zdrojů, musí mít ERÚ nástroj ke zohlednění této skutečnosti. Tímto nástrojem je právě možnost meziroční změny výše zeleného bonusu. Pravidlo podle § 6, odst. 4, které stanoví limit poklesu výše výkupních cen maximálně o 5 %, se proto ve schématu podpory formou zelených bonusů neuplatní.K ustanovení odstavce 1, písmeno b), bod 2 je nutné poznamenat, že zde stanovená patnáctiletá garance zachování výše výnosů se vztahuje pouze na podporu systémem výkupních cen. Jde přitom o zachování výkupní ceny platné v roce uvedení zařízení do provozu po dobu 15 let, přičemž tato cena se bude navyšovat o změnu cen průmyslových výrobců. Pro zelené bonusy toto ustanovení neplatí, protože ty samy o sobě nemohou být dlouhodobě fixovány vzhledem k jejich vazbě na tržní cenu prodávané elektřiny, která se bude nepochybně měnit. Lze však předpokládat, že výše zelených bonusů bude po toto patnáctileté období stanovována tak, aby celkový výnos v systému zelených bonusů (tj. součet tržní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů a zeleného bonusu) byl v tomto patnáctiletém období stabilní. Ustanovení o patnáctileté garanci ceny platí též pro nově zrekonstruovaná zařízení.Podle ustanovení odstavce 1, písmeno b), bod 3 budou pro zařízení uvedená do provozu před 1. 8. 2005 po dobu 15 let zachovány výkupní ceny platné v roce 2005 (Cenové rozhodnutí ERÚ č. 10/2004).Zjednodušené shrnutí je takové, že každý rok bude stanovena výkupní cena pro nová zařízení a tato cena, včetně cen doposud určených se bude meziročně navyšovat indexem cen průmyslových výrobců, takže vznikne „cenová matice“.Ustanovení odstavce 1, § 7 znamená povinnost ERÚ pravidelně vyhodnocovat výši podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny a zároveň zveřejňovat ekonomické dopady výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na cenu elektřiny (tj. o kolik se navýší cena elektřiny z titulu podpory obnovitelných zdrojů v nadcházejícím roce). Ustanovení odstavce 2 stanovuje povinnost každoročně předkládat zprávu o plnění cíle 8% podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny. Účelem této zprávy je každoroční hodnocení reálnosti splnění cíle k roku 2010, mimo jiné i jako podklad pro ERÚ pro stanovení cen (viz ustanovení § 6, odst. 1, písmeno a). Tato zpráva též bude podkladem pro reporting pro Evropskou komisi dle čI. 3 bod 3 Směrnice.Společná ustanovení, tedy § 8 až 12, obsahují úpravu správních deliktů, kdy kontrola, ukládání, vybírání a vymáhání pokut za jejich spáchání náleží státní energetické inspekci, orgánu zřízenému na základě energetického zákona. Dále jsou v hlavě III obsažena přechodná ustanovení a zmocnění pro Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Energetický regulační úřad k vydání prováděcích právních předpisů.Ustanovení paragrafu 14 jsou přímou novelou zákona č. 861/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a zavádějí systém podpory biopaliv v dopravě (bioetanol, bionafta). Zavedení takové podpory je nutné, protože vyplývá z požadavků Směrnice 2003/30/ES. Tato směrnice stanoví indikativní cíl, že v roce 2010 by měl podíl biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot dosáhnout 5,75 % (v současné době je tento podíl něco přes 1 %). Důvody pro podporu biopaliv jsou jednak environmentální (biopaliva produkují nižší emise řady škodlivin) a dále jde o podporu zemědělské výroby.Zákon vstoupil v platnost 1. srpna 2005.
Sdílet

Komentáře

Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.