Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

25. července 2007, Autor: Spalová monika
Nezařazené články

O klimatu.

Zápisník o počasí

Větru a dešti neporučíme


















Dnešní Zápisník o počasí věnujeme klimatickým extrémům a anomáliím, které nám jsou v posledních letech velmi dobře známé. Jaká je příčina tak rapidní změny atmosféry, které přináší tak nestabilní ráz počasí? Jak se bude situace vyvíjet do budoucna? Na tyto a další otázky se budeme snažit hledat odpověď, která, jak se dozvíte, není nikdy jednoznačná.

Atmosféra prošla během svého vývoje, tedy od dávných dob až po současnost, obrovským vývojem. V prehistorické době prodělala nespočet extrémních stavů a teprve na počátku lidské civilizace se relativně ustálila. Statisticky byla průměrná teplota před více než 6000 lety o 20°C vyšší než je nyní. Příčina se zdá být celkem nasnadě, ovšem ani vědci nejsou v současné době schopni určit, zda globální oteplování, které je v zásadě příčinou změny teploty, je součástí přirozeného cyklu či se má přičítat pouze na vrub lidské činnosti. Zde nastává soubor poměrně složitých otázek: Jak a do jaké míry se projeví dlouhodobé změny podnebí? Lze to vhodným způsobem úspěšně předpovědět? Meteorologové v tomto ohledu nejsou za jedno.
Atmosféra je velmi složitý systém, který se jeví přirozenými cykly. Současné jevy (období horka, vpády studeného vzduchu) však mohou být do větší míry projevem krátkodobého cyklu, který je pro podnebí v reále stále ještě „normální.“ Můžeme to demonstrovat například na povodních v minulých letech a obdobích horka a suchého vzduchu v současných letních měsících. Důležitou zmínkou je, že v oblasti středních a vysokých zeměpisných šířkách dochází k výkyvům, které jsou pro podnebí zcela normální. Víme, že proudění vzduchu převládá zejména ze západu. Takové proudění sebou přináší šňůru tlakových níží, které doprovází zpravidla silný vítr. Tento sled cyklon bývá poté střídán obdobím vysokého tlaku a tedy pěkného a slunečného počasí. Takový systém se však někdy odchyluje od své standardní situace a začne kolísat. Například sled tlakových níží může být soustředěn pouze do určitých oblastí. Pakliže se níže takto odchylují od své dráhy, nastane tzv. blokování a poté období perzistentního (vytrvalého) počasí.
Je tedy nutné hledat přesný řád nebo strukturu na tomto poli určování nenadálých cyklů. Statistiky ukazují určité periody extrémního počasí, ovšem do toho všeho zcela náhle vstoupí nepředpokládaný cyklus, který je navíc v každé části planety jiný. Klimatologové, kteří zkoumají vývoj počasí v dlouhodobém časovém horizontu určili, že se nacházíme v období střídání teplého a studeného vzduchu. Tento stav poměrně dobře vyjadřuje graf sinusoidy, tedy periodické střídání teplého a studeného období, přičemž je perioda přibližně 50 let. Nyní se nacházíme v teplé oblasti. Svědčí o tom zejména fakt, že v posledních deseti letech přibývá ryze teplých extrémů. Ke změně klimatických podmínek zřejmě do značné míry přispívá pohyb vzduchu, pevnin, Země, ale i tzv. oceánský přenos, který bývá někdy označován jako původce dlouhodobých změn teploty povrchu oceánů. K vysvětlení může sloužit průběh výměny tepla v mořských oblastech. Chladná a slaná voda v hlubinách Atlantického oceánu proudí na jih a poté na východ kolem jižní Afriky. V Indickém oceánu a v severním Tichém oceánu se vynoří k povrchu a ohřívá. Povrchové proudy nesou teplou vodu Pacifikem a Jižním Atlantikem zpět. Tento okruh trvá 500 – 2000 let.
Extremita počasí bývá mnohdy připisována ději nazývanému globální oteplování (viz. dále – Skleníkový efekt). Nikdo ale nedokáže určit, do jaké míry člověk působí na změnu klimatu. Předpověď na 100 následujících let tvrdí, že se planeta oteplí o 1,4 – 5,8°C. Toto rozmezí je poměrně velké a do jisté míry je to proto, že každý numerický model, který takovou předpověď tvoří předpovídá jinak. Na oteplení také závisí všechny sociologické faktory, které vyjadřují kolik obyvatel bude obývat Zemi za oněch 100 let. Při změně klimatu působí mnoho faktorů a v neposlední řadě to je také pedosféra, hydrosféra či ionosféra. Oteplený systém se rozhodí a posléze se bude chovat zcela jinak, čímž je tedy více náchylný k různým extrémům. Lze tedy prohlásit, že na změnu klimatu má vliv: Přirozená změna (téměř z 90 %) + vliv člověka, jehož rozsah těžko určíme. Abychom pak redukovali tento vliv, je nutné mimo jiné zavést i zařízení využívající obnovitelné zdroje energie a snížit tak množství skleníkových plynů unikajících do atmosféry. Někdy lze vyslechnout i názor, že globální oteplování způsobuje tání ledovců a následně zvyšování vodní hladiny. Tato teze je poněkud mylná, neboť z těchto ledovců se vypařuje voda, vytváří se nad nimi srážková oblačnost. Pokud tyto srážky dopadnou zpět na ledovec, opět zamrznou a kompenzují tak prvotní ztrátu.














Odlesňování

Kácení a ničení lesů a tropických pralesů vedek výrazné změně lokálních klimatických podmínek. V globálním měřítku to sice nemá výrazný dopad, ovšem zřetelně se to může projevit, pokud tato činnost nabere globálního efektu. Rostliny a tedy i stromy jsou charakteristické tím, že pohlcují CO2. Kácení stromů vede jednak k tomu, že emise nejsou pohlcovány a dále k mýcení zemského povrchu, které může vést k jeho ochlazení. Totiž sluneční záření, které se dostane na zemský povrch se odráží ve větší míře než je tomu běžné a to má za následek nedostatek tepla pohlceného zemským povrchem.

Smog, prach a kyselé deště

Městské oblasti, tedy budovy, silnice a další, pohlcují poměrně dost tepla a navíc vlivem průmyslové a další činnosti více tepla vzniká a následně se uvolňuje. Tyto jevy vedou k intenzivnějším výstupným proudům tepla, prachových
a mnoha jiných částic k výrazným výstupným pohybům, což vede ke vzniku smogu a zvětšování oblaků cca o 10 %. Ve výsledném efektu to pak zvyšuje množství srážek a zejména mohutnějších letních bouřek. Mrakodrapy, budovy a továrny se stávají mechanickou překážkou pro větrné pohyby a to také vede ve společnosti s výstupnými proudy tepla ke vzniku fotochemického smogu v létě a v zimě k vzniku mlhy. Vlivem této lidské činnosti vznikají vydatné kyselé deště, které znečišťují vodní zdroje, louhují živiny, půdy, ničí lesy, zemědělské produkty a narušují potravní řetězec živočichů. Kyselý déšť je výsledkem spalování fosilních paliv, vypouštěním oxidů síry a dusíku, které se pak vlivem slunečního záření mění v nebezpečné sírany a dusičnany. Následně s nimi reaguje vodní pára a vzniká kyselina dusičná a sírová, která pak padá na zem v podobě kyselého deště.














Skleníkový efekt

Dopadající sluneční záření na zemský povrch je částečně atmosférou oslabeno. Oblaky odrážejí asi 30 % slunečního záření a 15 % ho přímo pohltí. Podstatnou roli hraje odraz tohoto záření. Například čerstvý sníh toto záření odrazí
z 90 %, pouště však už jen 30 %. Naopak oceány 90 % tohoto záření pohltí. Zemský povrch část tohoto záření pohltí a vyzařuje jej zpět v podobě tepelného záření. Toto tepelné (dlouhovlnné záření) však nepohltí atmosféra, která je
z větší míry tvořena z dusíku a kyslíku, a nechá je unikat do kosmického prostoru. Skleníkové plyny obsažené v atmosféře (vodní pára, CO2 ozón apod.) však tepelné záření pohltí a vyzařují zpět k Zemi. Tento jev nezbytný k existenci
člověka se nazývá skleníkový efekt. Výsledný efekt se však vlivem lidské činnosti značně zesiluje. Takové globální oteplování způsobuje růst teploty a tedy změnu rozložení srážek. Je nutné se od tohoto problému oprostit, například
snižování emisních hodnot a skleníkových plynů, což se přirozeně nejeví vyspělým státům jako dobrá myšlenka. Vznikají tak různé úmluvy, konference a jiné, nicméně jak vidno, zřejmě se zůstane pouze u slov. Extrémní sucha
Sucha mohou být nikoli ojedinělý, nýbrž dlouhodobý jev, který může ovlivnit různé části kontinentů. Definujeme ho jako relativní pojem určený množstvím srážek v daném ročním období. Sucho může být zapříčiněno lidskou činností, ovšem převážně se jedná o přirozený proces, který nijak neovlivníme.

Extrémní srážková činnost

– povodně
Povodně v některých částech světa patří k přirozenému ročnímu cyklu, avšak v jiných částech se objeví naprosto nečekaně, což má za následek ztráty na životech a hmotné škody.
Nejčastěji je klasifikujeme do dvou skupin
– přívalové a z trvalých srážek.
Povodně z přívalových dešťů vznikají, když se tyto intenzivní srážky nestačí vsáknout do půdy a či odtéci kanalizací. Příčinou takové povodně je do značné míry pomalá bouřka, z které vypadne extrémní množství srážek v malé oblasti.
Povodně z trvalých srážek vznikají zejména v údolích. Jak je již zmíněno v kapitole Srážková činnost, vznikají těžké oblaky prouděním vlhkého vzduchu k horám. Zde je vlhký vzduch vytlačen nahoru a kondenzuje. Takto se často vyvine i průtrž mračen. Pokud se takové srážky zdržují déle na jednom místě, může dojít k přívalům vody ze svahu do údolí. Do jisté míry však nezáleží na tom, zda se taková oblačnost vyskytuje pouze v přítomnosti pohoří, či kopců. K lokálnímu zatopení může dojít na rovině, kde je půda poměrně tvrdá a není schopna vodu z trvalejších srážek absorbovat. Můžeme zde připsat vinu na vrub neustálého odlesňování a kultivování pozemků, na jejichž místě pak vznikají rozsáhlé a pusté oblasti. Povodně z dlouhotrvajících dešťů jsou příčinou frontálních systémů, převážně studenou frontou či tlakovou níží dlouhodobějšího charakteru na rozsáhlejším územím. Tento typ povodně začíná zejména u řek, kde se voda vylije z břehů a začne promáčet půdu. Tato povodeň může trvat až několik týdnů, než začne kulminovat. Záleží to však na délce fronty, která toto území ovlivňuje.
























Pavel Kučeravec

Použitá literatura:
•Český hydrometeorologický ústav, Počasí – krizové situace
způsobené nepříznivými vlivy, MŽP ČR, 2002
•Kubát, Jan, Pavlík, Jan, Katastrofální povodeň v České
republice v srpnu 2002, Meteorologické zprávy, 55, 2002
•William, J. Burroughs a spol. Encyklopedie počasí, Svojtka
&Co., Praha 2003 (z australského originálu „The Nature Company
Guides Weather“, Weldon Owen Pty Limited, 1996)

Sdílet

Komentáře

Najdete nás na Facebooku
Odběr novinek
Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.