Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

26. srpna 2008, Autor: varner
Nezařazené články

Lenka Hyková

Rozhovor

Tentokrát přinášíme na stránkách našeho časopisu portrét a rozhovor s jasně zazářivší hvězdou sportovního nebe, mladou, sympatickou a nadějnou střelkyní – pistolářkou. Stříbrnou na OH v Athénách Lenkou Hykovou. Toto sportovní odvětví i přes jeho masové rozšíření a neustálé zlepšování divácké atraktivity – viz. ony adrenalinové finálové souboje, zůstává stále médii nedoceněn. Pokusíme se přiblížit Vám tento zajímavý sport plný napětí a pekelného soustředění.

 

Cesta k medaili
Ke sportovní střelbě přivedl tichou maturantku ašské střední textilní školy otec. Dcera se potatila. Vladimír Hyka totiž býval vynikající pistolář a své znalosti s velkou pečlivostí předal své dceři – stal se jejím osobním trenérem. Hodně se naučila i od státního trenéra pistolových disciplín Břetislava Putny a trenéra Dukly Plzeň Ing. Kap. Pavla Šafránka. Za poslední dva roky udělala obrovský krok kupředu a v juniorském věku se zařadila mezi ženskou vrcholovou špičku. Loni na mistrovství Evropy v Plzni už střílela jako česká pistolářská jednička mezi ženami či dívkami. Ve sportovní pistoli skončila kousek od účastnického místa na OH. „Bylo to na plichtu, měla jsem horší závěrečnou položku. Nejprve ke mně přišel dopingový komisař, že mám jít na odběr, protože mám účastnické místo do Atén. Srdíčko mi zaplesalo, jenže vzápětí bylo všechno jinak. Cítila jsem přesně pravý opak. Bylo mi hrozně smutno. O pár měsíců později přišla zpráva, že dvě závodnice byly v Plzni diskvalifikovány kvůli dopingu, takže to vysněnémísto mám. Ta radost se nedá ani vypovědět,“ zavzpomínala s úsměvem Lenka Hyková. S úsměvem proto, že dvě Albánky, které skončily před ní, dopovaly, takže když se na to přišlo, získala účastnické místo pro Atény česká juniorka. „To byl teprve šok, ale krásný,“ dodala.
„Připravuji se především doma na malé střelnici AVZO v Aši. Nejsou tam podmínky jako v Plzni Lobzích, ale vyhovuje mi to,“ dodala skromně. Startuje za plzeňskou Duklu, kde ji nyní vede trenér Pavel Šafránek. „Pořád se učím, jsem na začátku, takže ráda přijímám každou dobrou radu. Umím si vyhodnotit, co mi pomáhá,“ odmítla, že by se jí pokyny tří trenérů mohly nějak plést. Její silnější zbraní je sportovní pistole 30+30 ran a především její druhá část – otočná figura. „Na mířené musím ještě hodně pracovat, abych zbytečně neztrácela,“ přiznala dívka, která letos úspěšně proháněla nejlepší pistolářky na závodech SP a na juniorském MEJ vystřílela zlato.

Průběh medailového olympijského závodu
Hyková začala skvěle a po prvních deseti ranách měla 99 bodů. “Pracovala opravdu na každém výstřelu, nebála se odložit, když si nebyla ranou úplně jistá.“ řekl státní trenér Břetislav Putna. V dalších sériích dál trefovala převážně desítky, ale vždy jednou ranou trefila devítku, takže v konečném součtu to dalo 294 bodů a o vedení se dělila společně s bulharkou Marií Grozděvovou.
Po krátkém odpočinku v klimatizovaném prostoru, protože venku pálilo slunce, šla na druhou část závodu. Pro některé střelkyně je právě tato část kamenem úrazu. Lenka Hyková v ní naopak patří mezi nejlepší na světě. Potvrdila to nástřely 98 – 99 – 97. Skvělých 294 bodů. Po sečtení obou částí závodu byl výsledek 588 bodů -nový juniorský rekord. Nyní to ale hlavně znamenalo druhé postupové místo do finále – úspěch, který nečekal nikdo. Se stejným bodovým ziskem postoupila do finále na prvním místě azerbájdžánka Irada Ašumovová. Obě šly s náskokem tří bodů na nejbližší soupeřky do finále.

Hykovou neznervózněla ani show před finále, kdy střelkyně nastupovaly na svoje stanoviště v obří hale za zvuků hudby jako gladiátoři. První dvě rány byly dobré – 10,0 a 10,2, jenže pak přišlo 8,7 a 8,9 a v tu chvíli se propadla z druhého na čtvrté místo, ale zpět se vrátila pátou ranou 10,5.
Po dvou osmičkách fantastický závěr.
Druhou sérii pěti finálových ran začala 9,7, ale pak už stříbro nepustila, naopak, začala atakovat kov nejcennější trefami 10,5, 10,4, 10,2 a hlavně tou poslední 10,8. Nakonec ke zlatu chybělo 0,4 bodu. Z první příčky srazila Ašumovovou jedna sedmička, naopak Grozděvová obhájila zlato ze Sydney jedním z nejlepších finále v historii, kdy jen jednou trefila 9,9, jinak nastřílela samé desítky. Popisuje průběh finále Karel Felt z deníku Právo.

Přesto je druhé místo na OH této střelkyně něčím, co dosud nedokázala žádná pistolářka v historii české i československé sportovní střelby.


Sportovní pistole
SP 30 + 30 žen se střílí na pětadvacet metrů, zbraň ráže 5,6 mm váží přibližně 1,2 kilogramu. Odpor spouště je předepsán min. 1000 g. Prvních třicet ran je na terč s desítkou o průměru 5 cm a střelkyně mají pět minut na pět ran. Po každých pěti ranách je před zraky diváků rozhodčím terč vyhodnocen. Výsledek je zapsán na tabuli, takže divák si už v průběhu této části může sledovat, jak si v průběžném pořadí vede jeho favorit. Této části se říká mířená nebo kruhy. Poté následuje druhá část, které se říká figura nebo otočná. Desítka má průměr 10 cm. Od okamžiku, kdy se rozsvítí nad terči zelené světlo, musí závodnice za tři sekundy zvednout ruku se zbraní, zamířit a vypálit. Dalších sedm sekund svítí červené světlo a závodnice čeká na další výstřel, vždy po pětiranné sérii opět probíhá hodnocení i s ukazováním zásahů na terči.

Finále. Po základním závodě, kdy se hodnotí jednotlivé zásahy na celá čísla, následuje souboj v podstatě o nejpřesnější desítky. Nestačí střílet takové desítky co se sotva dotknou čáry oddělující desítku od devítky. Zde velmi záleží na tom strefit se co nejblíže absolutnímu středu tzn. 10,9. Střílí se deset finálových ran a hodnotí se na desetiny bodu. I přesto se někdy stane, že mají závodnice stejný nástřel. Pak ještě následuje rozstřel – závodníky zvaný „rychlá smrt“. To už jsou nervy na pochodu a vyhrává ten, kdo je dokáže udržet na uzdě lépe. V těchto okamžicích osobní trenéři většinou téměř kolabují. Pro nezúčastněného diváka je to však krásný a dramatický zážitek.

Vzduchová pistole VzPi je nejmladší z rodiny pistolových disciplín. Používá se jakákoliv vzduchová nebo plynová pistole, ráže 4,5 mm o celkové hmotnosti maximálně 1500 g a odporu spouště minimálně 500 g. Střílí se na 10 metrů, ženské kategorie 40 ran v celkovém čase 75 minut. Desítka má průměr 1 cm. Po deseti ranách jsou terče vyhodnocovány a položky zapisovány na výsledkovou tabuli, kde divák sleduje průběžné pořadí. I v této disciplíně se střílí finále a to po jedné ráně. Na jeden výstřel má závodnice čas 75 vteřin a opět se hodnotí na desetiny bodu. Je to velmi dramatické, zvláště když závodnice musí z nějakého důvodu výstřel odložit, odpočinout si a zamířit znovu. To už pak jde o vteřiny a nervy všech jsou opět nataženy k prasknutí.

Sportovní pistole Vzduchová pistole VzPi


Jsme rádi, že i přes velmi nabitý program, který nyní tato mladá, velmi příjemná a stále se usmívající stříbrná medailistka z OH má, si udělala čas na náš časopis a s ochotou jí vlastní odpovídala na naše otázky.

Kdy jste začala se střílením?
Se střílením jsem začala asi tak zhruba ve 14 letech. V roce 1998, kdy táta začal znovu střílet. Koupil si TAU 7, to je vzduchovka a začal mě do toho přemlouvat. Já jsem zpočátku nechtěla, ale když jsme zjistili, že to jde, tak byl rád a já od té doby střílím. V podstatě jsem to musela zdědit. Táta mi předal informace, které měl. Samozřejmě, kdyby to byl někdo, kdo se střílením úplně začíná, tak by to trvalo déle. To by bylo trošku něco jiného. Například rodina Kůrků, to už je třetí generace střelců.

Co všechno předcházelo dosažení stříbra na olympiádě?
No tak předcházelo. Předcházela dřina – velká dřina, kterou jsem si musela odpracovat, protože jsem se snažila získat „kvótaplac“ a poslední možností, kde bylo možné ho získat byla Evropa tady v Čechách, kde mi utekl bod o plichtu. Potom dvě Albánky diskvalifikovali kvůli dopingu no a já jsem se posunula na jejich místo, takže jsem ho dostala. A pak ten můj „kvotaplac“ chtěli dát někomu jinému, ale naštěstí se jim to nepodařilo.
Chodila jsem do školy. Byl to pro mě rok maturitní. Napsala jsem písemky, odletěla jsem do Athén na světový pohár, přiletěla jsem, udělala jsem praktickou zkoušku. Následoval mezinárodní závod v Plzni a dělala jsem ústní zkoušky. Úspěšně jsem odmaturovala a pak už jsem se v Aši ukázala vždycky tak na dva, tři dny po 14 dnech co jsem byla pryč na závodech nebo soustředěních a takhle to šlo celé tři měsíce. Nějakým způsobem jsme si to rozvrhli, takže příprava byla dostatečná. Nikdy jsem se tolik nesnažila střílet a trénovat jako nyní v poslední době. Vždycky jsem to brala tak, jako že je to můj koníček. Ale teď už jsem hrozně chtěla být dobrá. No a pak jsem vyhrála to Mistrovství Evropy. A potom ještě bylo soustředění a pak už jsme letěli do Athén.

Takže motivace přicházela sama od sebe nebo pomáhal otec či trenér?
Motivovala jsem se sama, protože přece jenom dostat se na olympiádu to už je něco. A byla jsem převelice štastná, když jsem viděla, že to jde a viděla jsem, že mám formu. Bála jsem se abych ji neztratila a tak jsem se snažila ještě víc. Už od ledna, kdy jsem se začala probourávat do finálí světových pohárů, jsem si říkala, že to finále je jistý, ale bála jsem se to sama sobě přiznat. Já jsem v tomhle směru tak trochu pověrčivá. Kdybych si řekla, že se teď dostanu do finále, tak v tom základním závodě bych si nedávala takový pozor a mohla bych udělat chybu a dopadlo by to špatně, což by mě hodně mrzelo. Věřila jsem si, protože ty tréninky před tím byly vynikající, ale bála jsem se toho, protože tak dobře jsem snad ještě nestřílela. Takže se to povedlo v pravou chvíli.

Jaké byly pocity bezprostředně po dokončení závodu?
Po vystřelení poslední rány jsem sama nevěděla kolik jsem nastřílela bodů. Nepočítala jsem položky, nechala jsem tomu volný průběh, takže jsem ani nezaregistrovala, že je konec, dokud sám rozhodčí neoznámil: Stop, konec závodu. Takovou koncentraci bych chtěla zažít víckrát. Jinak když jsem se podívala na výsledkovou tabuli, nechtěla jsem uvěřit, že se dělím o první místo se ženami, které mají o mnoho více zkušeností než já a jsou prakticky vzato mými vzory. Byla jsem hlavně ráda, že mám základní závod za sebou a vše, co jsem měla předvést, jsem splnila. Trenér Putna řekl: Lenko, dnes jsi střílela na jedničku, byl jsem s tebou spokojený. Dnes máš splněno, finále je už jen navíc. : Tak po tomhle se mi takřka ulevilo a dodalo mi to sílu do finále. A finále dopadlo také na výbornou.

Jaké vlastnosti a schopnosti musí mít vrcholová střelkyně?
Jo to já nevím co musí mít. Já vám řeknu zhruba co mám asi tak já, ale jinak si mě musíte poznat sami. Člověk musí být hlavně v pohodě. Nesmí to dřít. Teda takhle, dřít musí, ale nesmí to dřít přes moc. Musí být klidný člověk, nebýt nervák a měl by to brát v pohodě. Ne se rozzuřit po špatné ráně a myslet si, že s tepem 120 za minutu mu to půjde. Závodník musí jít do závodu v klidu. A být spíš při zemi, než aby si myslel, že to tam jde vyhrát. Třeba na Mistrovství Evropy jsem šla na kruhy jako King a odešla jsem jako „posránek“. Dala jsem tam 284 kruhy a pak jsem to doháněla figurou 292, tak to už šlo, ale bylo to těžké. Věděla jsem po té mířené, že musím figuru předvést tak, jak ji umím nejlépe, jinak mohu na finále zapomenout. Ale nakonec to také vyšlo.

Co musí obyčejný člověk udělat pro to, aby se z něj stal vrcholový sportovec?
Musí tomu dát hodně. Musí obětovat absolutně všechno. Když jsem začala v těch 14-ti letech trénovat, tak mě táta honil na tréninky a já jsem s kamarádkami nemohla chodit ven. Táta teda říká, že je na prvním místě škola, kamarádi a pak střelba. Ale ono je to střelba, škola a pak kamarádi. Takže jsem chodila na tréninky a do školy a jezdila na závody. Kamarády jsem omezovala a nyní jich v Aši moc nemám. Stejně jsem stále v Plzni na střelnici a jsem tam spokojená. Jezdím tam, nechci říct, jako na dovolenou. Jezdím si tam zastřílet a pak se bavím s kamarády odtamtud.

Takže skoro žádný volný čas?
Skoro žádný volný čas. On je to dril, ale je to pro mě škola do života.

Jak tvrdý a obtížný je tréninkový den?
Celý tréninkový den? U mě je přednější škola a pak střelba. Jdu do školy, potom když se vrátí táta z práce, tak ho hned odvedu na střelnici. A večer když potřebuji něco vyřešit kolem střílení, tak to vyřešíme a pak se učím. Trénuji skoro každý den. Je to možná trošičku divné, ale je to dáno tím, že mám trenéra doma, který mě neustále hlídá. Když třeba vidí, že se jen chviličku dívám na televizi, tak už mi hned nese pistoli, že mám sušit. (Sušení je míření a spouštění na prázdno bez výstřelu. Pozn. Autorky) Trenér doma je výhoda, ale i nevýhoda. Výhoda, že toho střelce vede a honí ho a nevýhoda, že je pořád trenérovi na očích. Neexistuje úleva, ale je to třeba vidět v tom, že já a Katka Kůrková jsme uspěly na OH a obě dvě máme tatínky trenéry doma. Takže je to možná i tím. Asi to tedy bude výhoda.
Teď jak se mi zvedla forma a začala jsem stabilně střílet nad 580 b., tak jsem to začala brát vážně. Protože přece jen, když jsem se začala dostávat na světových pohárech do finále, tak jsem si řekla, ono v tom něco je, a začala jsem se víc snažit. A když už jsem třeba měla i v tréninku nějakou tu špatnou devítku a věděla jsem o ní, tak jsem trénovala tak dlouho, dokud jsem nezjistila čím to je. Chce to trpělivost.

Jak se cítíte jako první pistolářka v Čechách která přivezla medaili z OH?
Já jsem první? Opravdu první. Tak to je krásný.

Co plánujete do budoucna?
Chci se dál věnovat střelbě. Chci si udržet formu, abych se dostávala na další prestižní soutěže, abych se třeba dostala i do Pekingu na další OH. Aby mě tady na Dukle měli pořád rádi a aby si mě tady nechali a co se týče školy nyní budu rok studovat angličtinu a když to půjde, tak zkusím nějakou vysokou a budu se opět snažit skloubit střílení a školu dohromady. Trénuji i v Aši a doufám, že se dočkám obnovení střelnice. Věřím, že budu mít stejné právo na trénink jako střelci z AVZA a že se společně domluvíme na tréninkovém plánu střelnice.


ANKETA

Víte, kdo je Váš dodavatel energie?
Pravděpodobně Západočeská energetika,myslím že patří do ČEZu.

Co jsou obnovitelné zdroje energie?
Vy tady ze mě děláte blbečka. Nevím.

Říká Vám něco pojem zelená energie?
To bude něco ekologického. Energie, která je získávána třeba ze slunce nebo větru. Ano?

Ano je to tak. A přispěla byste na dražší energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů?
Když to nebude moc drahé, tak ano. Chápu, že když se zavádí něco nového, tak je to nákladné, ale vezměte si, jak už je nyní energie drahá a lidi se snaží šetřit na všem.

Kdo se skrývá za značkou „Duhová energie“?
To je ta roztomilá chodící zásuvka, jejich maskot, je pěkná, moc se jim povedla.

Vendulka Vachová

foto: archiv Petr Kůrka


 

Sdílet

Komentáře

Najdete nás na Facebooku
Odběr novinek
Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.