Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

23. září 2008, Autor: varner
Nezařazené články

Poznatky SEI

Poznatky Státní energetické inspekce s uplatňováním statutu oprávněného zákazníka v procesu postupné realizace uvolňování trhu s elektrickou energií

Směrnice Evropského parlamentu č. 96/92/ES o společných pravidlech vnitřního trhu s elektrickou energií přijatá v prosinci roku 1996 byla podnětem pro novelizaci české energetické legislativy, která vyústila v přijetí zákona č. 458/ 2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a řady zcela nových prováděcích právních předpisů. Zkušenosti s prováděním této směrnice v EÚ ale také dílčí poznatky z aplikace energetického zákona v ČR ukázaly výhody, které může vnitřní trh s elektrickou energií přinést. Nadále však zůstaly významné nedostatky ve fungování trhu s možnostmi jeho zlepšení, zejména v oblasti zajištění nových podmínek ve výrobě elektrické energie, nediskriminačních přístupů aktérů trhu, zajišťování práva malých a zranitelných spotřebitelů a řešení dalších zřetele hodných aspektů, které jsou neopomenutelnou součástí procesu cesty elektrické energie od výrobce ke konečnému spotřebiteli. S cílem odstranit tyto nedostatky byla v červnu tr. přijata Unií Směrnice č. 2003/ 54/EU. Ve snaze reagovat na Unií projednávané a směrnicí schválené návrhy byla na národní úrovni ČR přijata jednak tzv. malá novela energetického zákona přijetím zák. č. 278/2003 Sb., kterým se mění energetický zákon, která pouze řeší problematiku urychlení otevírání trhu s elektřinou a dále je připravována komplexní novela energetického zákona z pohledu zapracování dalších zásad obsažených ve výše uvedené směrnici EU.

Přijetím energetického zákona byl nastartován proces postupného uvolňování trhu s elektřinou. Účastníky tohoto trhu jsou výrobci, provozovatel přenosové soustavy, provozovatelé distribučních soustav, operátor trhu, obchodníci s elektřinou a koneční zákazníci. Ze strany zákazníků se tohoto trhu mohou zúčastnit pouze oprávnění zákazníci, to jsou ti, kteří mají právo přístupu k přenosové soustavě a distribučním soustavám za účelem volby dodavatele elektřiny. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na některé poznatky Státní energetické inspekce získané v souvislosti s postupným otevíráním trhu a je zaměřen výhradně na proces nabývání statutu oprávněného zákazníka a některé základní podmínky, které z tohoto pro zákazníka vyplývají. Základním a určujícím faktorem pro postupné otevírání trhu pro zákazníky podle původně platné úpravy energetického zákona, a to od 1. ledna 2002 byla v zásadě velikost roční spotřeby elektřiny. Pro vznik statutu oprávněného zákazníka k 1. 1. 2002 byla podmínkou roční spotřeba v roce 2000 nebo v ročním období 1. 7. 2000 až 30. 6. 2001 přesahující 40 GWh vztažená k jednomu odběrnému místu. V další etapě od 1. 1. 2003 byla tato hranice spotřeby určena v úrovni minimálně 9 GWh. Následně pak od 1. 1. 2005 se měli stát oprávněnými zákazníky všichni odebírající elektřinu ze sítí vyššího než nízkého napětí a ti zákazníci napojení na sítě nízkého napětí s roční spotřebou vyšší než 100 MWh. Poslední etapou pak byl určen 1. lednem 2006, kdy se mezi oprávněné zákazníky měli zařadit všichni koneční zákazníci. V souvislosti se závazkem ČR vůči EU urychlit podle směrnice Unie č. 2003/54 otevírání trhu byl energetický zákon v této části upraven již uvedeným zákonem č. 278/2003 Sb. Toto urychlení spočívá v rozšíření počtu oprávněných zákazníků již k 1. 1. 2004, přičemž podmínkou nebyla velikost spotřeby, ale technický faktor, a to vybavení odběrného místa průběhovým měřením spotřeby elektřiny mimo domácnosti. Další etapou je pak 1. leden 2005, kdy oprávněnými zákazníky jsou všichni koneční zákazníci mimo domácnosti, tzn. že již zde nemusí být instalováno průběhové měření. Poslední etapou je pak 1. leden 2006, od něhož se stávají oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci.

Sám proces otevírání trhu umožňující oprávněným zákazníkům přístup k sítím za účelem volby svého dodavatele elektřiny je fenoménem , který s sebou přináší doposud neřešené situace. V letech 2002 a 2003 byla určujícím činitelem pro vznik statutu oprávněného zákazníka roční spotřeba. Stávající dodavatel tzn. provozovatel příslušné distribuční soustavy tuto skutečnost musel vzít pouze na vědomí. Pokud si chtěl tohoto zákazníka udržet musel mu nabídnout výhodnější podmínky pro odběr elektřiny např. přijatelnější cenu smluvně dohodnutou nebo poskytování dalších služeb umožňujících zákazníkovi sledování spotřeby za účelem její optimalizace, atp.

Od 1. 1. 2004 je vznik statutu oprávněného zákazníka však podmíněn vybavením odběrného místa průběhovým měřením spotřeby, což je ryze technická záležitost.

Podle vyhlášky č. 218/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti měření elektřiny a předávání technických údajů jsou mezi průběhová měření zařazena měření typu „A“ s dálkovým přenosem údajů a dále měření typu „B“ s odečtem hodnot pomocí ručního terminálu. V této souvislosti začal po schválení novely zákona vznikat určitý konflikt mezi zájmy potencionálního uchazeče o statut oprávněného zákazníka žádajícího instalaci tohoto druhu měření umožňujícího mu případnou volbu jiného dodavatele a mezi zájmy stávajícího dodavatele si zákazníka udržet a vytvářet problémy pro instalaci průběhového měření.

Na straně dodavatele tuto pozici umožňuje sám energetický zákon, neboť podmínky pro připojení zákazníka vč. určení místa a druhu měření určuje provozovatel příslušné soustavy. Podle ustanovení § 49 energetického zákona měření zajišťuje provozovatel příslušné soustavy, přičemž měřící zařízení je v jeho vlastnictví. Prováděcí vyhláška pak v § 2 upravuje pojem zajištění měření, kterým je instalace, obsluha, kontrola a jeho údržba, odečítání a uchovávání údajů měření. Dále vymezuje zařízení, které je mezi měření zařazeno.

Na straně zákazníků je pak podle § 49 odst. 2 energetického zákona povinnost na svůj náklad upravit předávací místo nebo odběrné místo pro instalaci měřícího zařízení v souladu s podmínkami obsaženými v Pravidlech provozu distribuční soustavy. Na tuto situaci bylo reagováno úpravou vyhlášky č. 218/2001 Sb. spočívající principiálně v nároku na instalaci průběhového měření, pokud byly ze strany zákazníka splněny podmínky a odběrné místo upraveno pro instalaci tohoto měření. Pokud se jedná o typ či výrobce měřícího zařízení není toto legislativně nijak upraveno a rozhodující pouze je, aby měřidlo bylo schopné měřit a zaznamenávat hodnoty v požadovaných intervalech a umožnit jejich následné předání či zpracování.

Jak již bylo uvedeno, oprávněným zákazníkem se subjekt stává ze zákona, a to po naplnění stanovených podmínek. Záleží pak pouze na jeho uvážení, zdali využije všech práv z toho plynoucích, zejména pak volby svého dodavatele elektřiny se všemi výhodami ale i důsledky, zda-li se chce stát účastníkem trhu s právem regulovaného přístupu k přenosové nebo distribučním soustavám, s režimy za odchylky řešené buď ve vlastní nebo přenesené odpovědnosti, atd. Pro oprávněného zákazníka je však v každém případě prvotní, že má právo nakupovat elektřinu ve smyslu ustanovení § 25 odst 1) písm. b) energetického zákona od držitele licence na výrobu elektřiny nebo licence na obchod s elektřinou. Všechny regionální distribuční společnosti jsou držiteli licence na distribuci i licence na obchod a není zde tedy problém v pokračování dodávky pro nově vzniklého oprávněného zákazníka stávající distribuční společností. Problém však může nastat zejména u provozovatelů lokálních distribučních soustav, kde bývá udělena pouze licence na distribuci umožňující dodávku pro chráněné zákazníky. Vznikne-li v této lokální soustavě oprávněný zákazník, pak dodávka elektřiny pouze na základě licence na distribuci již není možná. Pro lokálního distributora, bude-li chtít dále podnikat v dodávce pro oprávněné zákazníky, to znamená požádat o licenci na obchod s elektřinou.

Další důležitou okolností dále je, že po nabytí statutu oprávněného zákazníka, musí se svým dodavatelem uzavřít novou kupní smlouvu o dodávce elektrické energie, a to minimálně v části o cenových ujednáních. Doposud jako chráněný zákazník měl ve smlouvě uvedenu příslušnou sazbu platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu obsahujícího maximální ceny pro odběratele ze sítí vysokého napětí. Pro oprávněného zákazníka jsou tyto maximální ceny neplatné, neboť cena za silovou elektřinu a případné další platby jsou ceny smluvní a sjednávají se dohodou. Principielně mohou být např. ve stejné výši, ale je nutné aby výslovně bylo uvedeno, že se jedná o cenu smluvní.

Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. 27/2003 došlo od 1. 1. 2004 ke zrušení tarifů B1 a B2. Pokud konkrétní odběratelé, kteří k tomuto datu získají statut oprávněného zákazníka a mají ve smlouvách uveden jeden ze zmíněných tarifů, pak se tyto smlouvy od 1. 1. 2004 považují za neplatné. Jestliže by stávající smlouva byla ponechána, nebylo by možné z platných předpisů dovodit, jaká cena je vyjádřena označením tarifu.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případě odkazu v cenovém ujednání na jeden ze zmíněných tarifů, který od 1. 1. 2004 přestane existovat, je nutné zajistit uzavření nové smlouvy či dodatku ke smlouvě stávající.

Pro další etapu uvolňování trhu, a to od 1. 1. 2005 se stanou oprávněnými zákazníky, jak již bylo uvedeno, všichni koneční zákazníci mimo domácnosti. Toto se bude týkat všech dalších odběratelů zařazených v ostatních tarifech kategorií B a odběratelů tzv. podnikatelského maloodběru připojených na soustavy nízkého napětí. Současně však zmiňovanou novelou vyhlášky č. 218/2001 Sb., bylo stanoveno, že od 1. ledna 2005 jsou odběrná místa všech konečných zákazníků odebírajících elektřinu z distribuční soustavy s napětím vyšším než 1 kV vybavena průběhovým měřením alespoň typu B. U odběratelů odebírajících elektřinu v některé ze sazeb „C“ se s průběhovým měřením neuvažuje.

Obdobný princip se uplatňuje pro poslední etapu od 1. 1. 2006 pro všechny konečné zákazníky, tj. pro obyvatelstvo. Proces postupného uvolňování trhu s elektřinou umožňující zákazníkům docílit příznivější technické a lnanční podmínky při odběru elektrické energie však vyžaduje od příslušných skupin odběratelů nabývajících statut oprávněných zákazníků odpovědnější a důslednější přístup při sjednávání podmínek a vlastní realizaci dodávky. Ukazuje se, že tato problematika si již dnes vyžaduje potřebnou osvětu. Toto úsilí však bude potřeba výrazně zvýšit vzhledem k nárůstu počtu nově vznikajících oprávněných zákazníků, neboť se možnosti využití výhod plynoucích z přístupu zákazníků k přenosové, ale zejména distribučním soustavám za účelem volby dodavatele nabízejícího výhodnější podmínky mohou minout očekávaných účinků.

Ing. Stanislav Vitner
Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát

Sdílet

Komentáře

Najdete nás na Facebooku
Odběr novinek
Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.