Janitza.cz

Janitza Electronics se zabývá vývojem a výrobou energeticky úsporných systémů. Je výrobcem digitálních měřidel, systémů SEMS, univerzálních multimetrů, regulátorů jalového výkonu, systémů pro řízení spotřeby, ¼ hodinového maxima a dalších přístrojů nejvyšší kvality.

KBH.cz

Společnost KBH vyrábí, dodává a instaluje komponenty pro kompenzaci jalového výkonu. Zákazníky jsou elektromontážní firmy, výrobci rozvaděčů, projektanti, velkoobchody a velkoodběratelé elektrické energie. Společnost nabízí kvalitní komponenty a služby za velice příznivé ceny.

20. června 2008, Autor: varner
Nezařazené články

Střechy

Střechu právem považujeme za konstrukci, která stavbu korunuje, utváří její výraz a hlavně chrání proti nepřízni počasí. Velký rozmach půdních vestaveb a obytných podkroví přináší další požadavky na střešní konstrukce pro zajištění komfortního bydlení. Skutečnost, že střecha a provedení s ní souvisejících stavebních konstrukcí zásadním způsobem ovlivňuje životnost stavby (a jak jinak v našem časopise také spotřebu energie), rozhodli jsme se této problematice věnovat prostor, který jistě zaslouží.

Valbová střecha s břidlicovou krytinou. Velmi efektní.

Střecha představuje závažnou konstrukční část budovy, na níž závisí životnost celé stavby. Chrání dům a jeho vnitřní prostory před nepřízní počasí a dopravním hlukem. V létě od ní požadujeme zajištění příjemného klimatu s minimálními teplotními výkyvy, v zimě zase dokonalou těsnost proti větru a vysokou tepelnou izolaci. Celoročně pak vodotěsnost a bezproblémové odvádění srážek.

 

Základní rozdělení
Střecha je velmi důležitou součástí stavby nejen z hlediska praktického, ale také estetického. Tvar střechy závisí na půdorysu a druhu budovy, na architektonickém řešení a také, což není radno opomenout, na hladkosti krytiny. Je povzbuzující, že hned v prvním odstavci se dostáváme na tenký led, jakým je volba druhu krytiny. Krytině a její hladkosti (ale také měrné hmotnosti) je potřeba přizpůsobit sklon střechy tak, aby spolehlivě plnila svoji funkci.
Střechy můžeme podle tvaru a konstrukčního provedení nejjednodušeji rozdělit na:

  1. šikmé – krovy,
  2. ploché – jednoplášťové a dvouplášťové.

Nejhrubší krytiny, jako jsou taškové či eternitové, vyžadují větší sklon oproti krytinám jako je plech či lepenka nebo nově bonnský šindel.
Střecha se skládá z nosné konstrukce, střešního pláště a podhledu. Nosná konstrukce nese nejenom hmotnost střešního pláště, ale také zatížení působící zvenčí, jako je sníh či vítr. Dimenze konstrukce musí odpovídat typu krytin, rozdíl v hmotnosti pálených tašek a lepenky není nevýznamný. Upozorňujeme hned ze začátku, že u nosných konstrukcí střech (stejně jako u ostatních stavebních částí) je odvětrávání vlhkosti nezbytné. Pokud není zajištěno v dostatečné míře, vytváříme příhodné podmínky pro poruchy konstrukce (degradace stavebního materiálu).
Nosné konstrukce střechy rozeznáváme dřevěné, železobetonové a ocelové. Jako příklad dřevěné nosné konstrukce uvedeme nejrozšířenější krovy vaznicové soustavy u šikmých střech, příkladem střechy železobetonové jsou například různé skořepiny či ploché střechy, nosné konstrukce z ocelových nosníků se široce uplatňují u průmyslových i veřejných budov.
Tolik k základnímu rozdělení, dále najdete podrobnější informace k jednotlivým konstrukcím. Dovolíme si však již na tomto místě doporučit, abyste právě střeše a kvalitě jejího návrhu a provedení věnovali značnou péči, neboť právě střecha je tím faktorem, který výraznou měrou ovlivňuje životnost budovy.

Šikmé střechy
Šikmé střechy, zejména sedlové, můžeme bez nadsázky nazvat českou klasikou. Možností provedení a jejich variací je skutečně mnoho, od nejjednodušších střech sedlových přes stále oblíbenější střechy polovalbové až valbové ke střechám mansardovým. 
Nosnou konstrukci obvykle tvoří dřevěný krov vaznicové soustavy. Přenáší hmotnost střešního pláště a na něj působícího zatížení do svislých nosných konstrukcí budovy, tj. do stěn, sloupů a pilířů. Svislé nosné konstrukce však smějí být krovem zatěžovány pouze ve svislém směru. Proto se šikmé tlaky, vyskytující se v krovu, zachycují kleštinami, ocelovými táhly nebo vazními trámy.
Volbu sklonu střešních rovin v zásadě ovlivňuje krytina, nadmořská výška stavby, klimatické poměry a konečně i estetický výraz stavby, neboť zastřešení má být v souladu s okolní zástavbou i přírodním prostředím.

V krovu se vyskytují dvě vazby neboli profily.

  • Plná vazba – v tomto profilu se objevují nejenom trámy nesené (krokve, vaznice), nýbrž i trámy nesoucí, jako jsou kleštiny, sloupy nebo vzpěry. Nesoucí konstruktivní trámy by mezi sebou měly tvořit pokud možno samé trojúhelníky, abychom dosáhli tuhosti a pevnosti vazby, tvary jako čtverec, či lichoběžník mohou být tlakem deformovány, ztužit se dají teprve vložením příček.
  • Prázdná vazba – v tomto profilu se vyskytují jen trámy podporované (krokve, vaznice), někdy také kleštiny (váže krove) a nebo hambálky (krokve naopak rozpírá).
    Popišme si nyní stručně vybrané prvky krovu:
    Hřeben – nejvyšší hrana střechy
    Vaznice – nosné, vodorovné trámce, které jsou v prázdných (jalových) vazbách namáhány krokvemi na ohyb. Rozlišujeme vaznice okapové, vrcholové a středové.
    Pozednice – roznáší váhu krovu na zdivo a je podepřena po celé své délce zdí. Proto se klade na plocho. Vzdálenost pozednice od líce půdní nadezdívky musí být minimálně 80 mm.
    Sloupky – podporují vaznice ve vzdálenostech kolem 4 metrů a bývají čtvercového průřezu. Do vaznic nebo vazních trámů se sloupky čepují či zapouštějí a spoje se jistí skobami nebo kolíky.
    Kleštiny a vzpěry – v plných vazbách ztužují krov v příčném směru. Kleštiny zachycují vodorovné složky šikmých tlaků vyvozovaných krokvemi.
    Okap – nejnižší hrana střechy

Ploché střechy
Základním znakem této střešní konstrukce je spád maximálně 10°. Je méně pracná než střechy šikmé, výstavba konstrukce proto vyjde levněji. Jako hlavní výhodu ploché střechy lze uvést snadnou přístupnost. Nevýhodou ploché střechy oproti šikmé je potom bohužel kratší životnost a nákladnější údržba. Ani u šikmé střechy se však podcenění údržby nevyplatí (pravidelné čištění žlabů). Pečlivým výběrem kvalitního střešního pláště lze ale tuto nevýhodu částečně eliminovat.

Krytinové minimum
Podoba střechy, její tvar i použitý materiál vychází z historických souvislostí každého kraje, vypovídá o hospodářské i kulturní úrovni obyvatel. Ani naše země není výjimkou.
Jako krytiny se pro tyto střechy dříve volily slaměné došky, později dřevěné štípané nebo řezané šindele. U domů měšťanských se pak volily břidlicové desky a později měděný plech. Tento materiál byl však tak drahý, že se proto začaly vyrábět, nejprve ručně a pak strojově, z cihlářské hlíny pálené tašky různých tvarů. Původní ploché deskové tašky bobrovky a způsob jejich pokládky byl vylepšován tak, aby bylo zamezeno pronikání vlhkosti do konstrukce. Postupem času se objevily prejzy a později různé tašky se zámkem. U těchto tašek z pálené hlíny dochází k postupnému narušování jejich povrchu. Jejich životnost je, za předpokladu, že jsou vyrobeny kvalitně, okolo 50 – 70 i více let. Aby výrobci předešli trvalému poškozování, vyráběli dříve také tašky s povrchovou úpravou glazováním. Nyní se s touto krytinou běžně setkáme jen u historických objektů. Je však možné si takto upravenou krytinu sehnat i nyní, je nám však jasné, že to nebude nikterak levná záležitost.
Důležité při provádění střechy a volbě krytiny je uvědomit si skutečnosti, že krytina chrání nejen krov, ale také stropy a celou budovu. Dobrá krytina by měla být vodotěsná, hladká, lehká a pevná, trvanlivá, efektní a ohnivzdorná.

Vintage
Toto anglické slovo znamená „staré zlaté časy“, i když v kontextu našeho přípěvku myslíme hlavně na spílané krytiny doškové (došek je vlastně svázaná slaměná „panenka“, která se povříslem přivazuje na latění), rákosové, prkenné a šindelové. Není tajemstvím, že výhodou těchto krytin je cena a nezávislost a komerčních produktech. Tento „návrat ke kořenům“ je však nad rámec našeho článku, upozorňujeme však na skutečnost, že slaměné stavení zažívá svou velkou renesanci.
Doškové a šindelové krytiny můžeme běžně spatřit například na památkově chráněných dřevěných objektech a nebo ve skanzenech.

Prejzy
Prejzové střechy historických center a vilových čtvrtí našich měst vytvářejí půvabný kolorit, který však zdaleka není odkázán do muzeálních archivů. Původní způsob kladení, kdy se podmazávaly hlínou, je třeba dodržovat u historicky chráněných objektů, i když je časově i finančně dost náročný. Podobný dojem jako prejzová krytina vyvolávají esovky nebo vlnovky. Soudobá náhrada, vlnovka Antico, dokáže vyvolat podobný efekt, ale klade se jednoduše na sucho. Cena je od 400 Kč/m2.

Bobrovky
Klasická pálená taška bobrovka se objevuje na střechách venkovských chalup, měšťanských domů, stodol, sýpek i kostelů ve dvou variantách: s korunovým kladením, které na střeše vytváří „krajkové“ zdobení a nebo s jednoduchým šupinovým kladením. Korunové kladení mělo svůj praktický význam – na jeden metr čtvereční se kladlo 36 tašek, které způsobem překrytí nedávaly šanci žádnému škodlivému zafukování, poryvům větru nebo přívalům deště.

Taška pálená a betonová
V nabídce střešních krytin se najde mnoho rozmanitých variant, které nabízejí jak kvalitní pálené nebo betonové tašky v klasické cihlové barvě, tak s různým zabarvením na přání zákazníka. Od památkově červené, která po položení působí dojmem patiny a nenarušuje ráz historických objektů, až po netradiční a exkluzivní odstíny modré, zelené nebo šedé. To, jestli vaše střecha bude hrát barvami duhy nebo bude vypadat jako šachovnice, záleží jen na vašem vkusu a bezednosti peněženky, protože za každou nadstandardní úpravu se samozřejmě připlácí.
Zatímco bobrovka stojí kolem 400 Kč/m2, betonová taška od 200 Kč/m2. Exkluzivní modrá vyjde až na trojnásobek běžné ceny. Betonové tašky jsou výrazněji levnější než pálené, jejich pokládku prodražuje pouze použití různých tvarovek pro zakončení střechy u okraje.

Způsoby zateplení střešního pláště – mezi krokvemi, nad krokvemi

Břidlice
Tradiční krytinou je štípaná břidlice, která se v období návratu k přírodním materiálům opět dostává do popředí zájmu. Její zajímavá struktura, temná barva kamene, hedvábný lesk a dlouhodobá životnost ji předurčuje pro střechy, které mají působit skutečně kvalitně a luxusně. Díky snadnému opracování je možné z břidlice vyrobit i všechny prvky k obložení úžlabí, nároží a komínů, takže střecha působí kompaktně a harmonicky. Cena je od 550 Kč/m2.

Polovalbová střecha pokrytá taškami s drážkou. Polovalbová střecha pokrytá taškami s drážkou.

Lehké krytiny
V horských oblastech, kde je třeba pořídit střechu silnou tak, aby unesla přívaly sněhu, odolala poryvům větru a přitom nezatěžovala zbytečně krovy, se historicky osvědčilo užití eternitové krytiny. Moderní varianta, betternit stojí od 250 Kč/m2, má několik barevných variant a je vhodná i pro moderní domy se snahou o co nejjednodušší výraz.
Co se týče azbestocementové krytiny, tak ta je v současné době nahrazována vzhledově stejnou cementovláknitou deskou, které již neobsahuje zdraví škodlivý azbest. Tyto krytiny se vyrábějí ve tvaru různých šablon i klasických vlnovek.
Vlnovka je poměrně pevný tvar, a tak je možné v tomto tvaru koupit i mnohé jiné krytiny. Může se jednat o různě profilované plechy, plexisklo i lepenkové vlnovky tlakově impregnované asfaltem

Plechy
Důležitou krytinou pro šikmé střechy je plech, a to z různých materiálů (pozink, zinek, a měď) i různého tvaru a profilu. Ocelový
pozinkovaný plech může být rovný nebo již z výrobny opatřený plastovými nátěry a profilovaný do vlnovek nebo i do tvaru taškové krytiny. Některé duhy jsou pro zvýšení dojmu o autentičnosti taškové krytiny posypány drobným kamenivem, které dodá střeše i strukturu taškové či betonové krytiny.
Dříve se u nás hojně používal hliníkový plech, který nebylo nutné natírat. I když nedocházelo k jeho korozi vlivem vody a vzduchu, jako je tomu u ocelového plechu, hliník korodoval vlivem kyselin obsažených v deštích.
Dalším plechem, který je běžně na trhu, je plech titanozinkový, který je možné mít jako rovný i ve tvaru cementovláknitých desek, které zdařile imituje.
Měděný plech je pro použití na krytinu poměrně drahý, a proto se příliš nepoužívá. Tam, kde je předepsán, se používá různých slitin mědi, což spolu se změnou ovzduší proti minulosti způsobuje, že se měď nepokryje krásnou zelenou měděnkou, ale zčerná.
Jednou z novinek na našem trhu je lehká ocelová střešní krytina Ranilla s protikorozním potažením. Pro její montáž se používají jen lehké latě – vaznice, což snižuje náklady na pokládku, každá taška je navíc opatřena odvodňovacím žlábkem, který zaručuje odolnost proti vodě za všech okolností. Tabule váží pouze 5 kg/m2 a objednávají se již v požadované délce. Cena vychází od 300 Kč/m2.

Vodotěsnost střech
Stavební konstrukce výrazně ovlivňuje životnost  stavebních materiálů. Chybným použitím v konstrukci lze i velmi kvalitní materiál znehodnotit. Střecha je mimo to nejzatěžovanější částí stavby. Působí na ni sluneční záření, vysoké teploty, mráz, prudké změny tepla, déšť, vítr a většinou i exhalace a další vlivy. Jen málo stavebních materiálů je schopno takto komplexnímu působení všech uvedených činitelů dlouhodobě vzdorovat.
Nejsložitějším stavebním problémem střechy je její vodotěsnost, čili nepropustnost vůči vodě. Na stavbě se toto kritérium pečlivě kontroluje a defekt nesmí být ani v jediném místě hydroizolačního systému, protože jinak by bylo už předem vše ztraceno. V současné době lze realizovat šikmé (ale už i ploché) střechy s poměrně dlouhodobou trvanlivostí a vysokou funkční spolehlivostí.

Zákony a normy
Návrh řešení zastřešení budovy a konstrukce střechy musí respektovat požadavky funkční, provozní, statické, estetické a rovněž tepelně technické. Tepelně vlhkostní požadavky na konstrukční řešení střešního pláště jsou specifikovány v ČSN 73 0540-2, Tepelná ochrana budov – Část 2: Technické požadavky, platné od prosince 2002. Požadované minimální hodnoty tepelného odporu střešního pláště jsou uvedeny v tabulce. V legislativě mají tyto požadavky oporu ve vyhlášce MPO 291/2001 Sb., k zákonu 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Závazný je požadavek na zkondenzované množství vodní páry v konstrukci. Pro dodržení tohoto požadavku se buď zamezí kondenzaci vodní páry v konstrukci nebo při připuštění této kondenzace se stanoví podmínky pro vyloučení jejich negativních vlivů. Bez kondenzace musí být navrženy stěny, stropy a střechy, kde by byla ohrožena jejich požadovaná funkce, např. životnost, vznik plísní, ztráta statické stability. Konstrukce vytápěných nebo klimatizovaných budov musí mít takový součinitel prostupu tepla U, aby splňoval podmínku U ≥UN, kde UN je požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla, ve W.m-2.K-1.

Zateplení střech
Střecha je vlivem povětrnosti vystavena nejen působení slunce, deště, sněhu a větru, ale je vystavována opakovaným změnám teploty. Výsledný efekt zateplení velmi závisí na bezchybném návrhu i kvalitním provedení a dodržení technologického postupu realizace. Je proto nutné, aby návrh i provedení realizoval autorizovaný subjekt způsobilý k provádění této činnosti.
Nové vrstvy střešního pláště musí vytvořit spolu s původní konstrukcí bezchybně fungující systém.

Hlavní zásady návrhu:

  1. každý návrh je nutné odborně posoudit a vyhodnotit z hlediska statického, tepelně technického a vlhkostního,
  2. u plochých střech je nutné vyhodnotit stávající stav konstrukce z hlediska bilance kondenzace vodních par – zjistit, je-li ve skladbě funkční parotěsná vrstva a zjistit stav hydroizolace,
  3. řešení nové hydroizolace nesmí způsobit kondenzaci vodních par uvnitř konstrukce, neboť zvýšená vlhkost izolačních vrstev výrazně snižuje její tepelně izolační vlastnosti,
  4. je nutné zajistit bezpečnost a správnost funkce hydroizolačních a tepelně izolačních vrstev při odlišných dilatačních pohybech obou materiálů vlivem změn teploty,
  5. podmínkou bezporuchové funkce zateplení šikmé střechy je zajištění provětrání mezery mezi tepelnou izolací a spodním lícem krytiny,
  6. do skladby je vhodné vložit na vnitřní stranu funkční parotěsnou vrstvu a na vnější stranu pojistnou hydroizolaci,
  7. v případě návrhu větrané mezery je nutné ji navrhnout vždy pod vrstvu pojistné hydroizolace, 
  8. každý detail střechy, např. římsa, úžlabí, hřeben, atika, prostupy, antény nebo hromosvody jsou kritickým místem správné funkce, a proto má jejich provedení zásadní vliv na dlouhodobou a bezchybnou funkci střechy,
  9. zateplení šikmé střechy je spojeno s možností využití podkroví,
  10. stropy nad otevřeným průjezdem a pod nevytápěnou půdou se většinou navrhují stejně jako plášť odvětrané střechy.

Šikmé střechy
Šikmé střechy jsou konstrukce s přirozeným bezpečným a rychlým odtokem vody. Šikmé střechy nad vytápěnými prostory musí být izolovány tepelnou izolací navazující na tepelnou izolaci stěn. Nad tuto vrstvu je nutno navrhnout větranou vzduchovou vrstvu v tloušťce cca 50 mm s nasávacími a výfukovými otvory. Prodyšnou tepelnou izolaci je nutné chránit paropropustnou a zároveň pojistnou hydroizolační vrstvou. Pro zajištění dlouhodobé funkce je vhodné před provedením izolace provést chemickou ochranu dřevěných prvků krovu. Umístění tepelné izolace ve skladbě šikmé střechy je možné vzhledem k nosné konstrukci krovu ve třech polohách:

  • pod krokvemi – řešení je konstrukčně jednodušší, ale zmenšuje obytný prostor,
  • nad krokvemi – kde lze tepelnou izolaci umístit jen v případě nové střechy nebo její celkové rekonstrukce; tato varianta je z hlediska tepelně izolačních vlastností nejvhodnější,
  • mezi krokve – zde konkrétní řešení závisí na provedení střechy, protože nosné konstrukce krovu se chovají jako tepelné mosty a výška krokví limituje tloušťku tepelné izolace.

Ploché střechy jednoplášťové
Jsou střechy s minimálním spádem střešní roviny a proto je u nich kladen zásadní požadavek na kvalitu hydroizolační krytiny. Při neodborném návrhu nebo provedení dochází ke kondenzaci vodních par uvnitř střešního pláště. Vnější hydroizolační vrstva by měla být oddělena od vnitřních vrstev expanzní mikroventilační vrstvou nebo systémem větracích kanálků. Do plochých střech není vhodné navrhovat a zabudovávat nasákavé nebo organické materiály. Vlhkost uzavřená do konstrukce střechy by měla být co nejnižší.
Způsob zateplení stávající ploché jednoplášťové střechy závisí na množství vlhkosti ve stávající skladbě střechy, na provedení provětrávacích kanálků, na únosnosti stropní konstrukce a na stavu hydroizolace.
Je-li hydroizolace ve velmi dobrém stavu a je-li potřeba pouze zlepšit tepelně izolační vlastnosti střechy, je možné přidat na stávající konstrukci jen izolaci tepelnou z desek z extrudovaného nenasákavého polystyrenu. Lze také provést na stávající povlak střechy nástřik polyuretanovou pěnou, která bude plnit funkci tepelné i vodotěsné izolace.
Je-li nutné provést novou hydroizolaci, je vhodné provést komplexní rekonstrukci střešního pláště. Je možné navrhnout skladbu klasickou nebo s obráceným pořadím vrstev. Je-li rekonstrukce střechy součástí celkové rekonstrukce objektu, je možné zcela změnit konstrukci zastřešení za střechu dvouplášťovou nebo šikmou s tepelnou izolací.

Ploché střechy dvouplášťové
Dvouplášťové ploché střechy s odvětranou vzduchovou mezerou jsou z hlediska kondenzace vodní páry mnohem bezpečnější než jednoplášťové. Větraná vzduchová mezera musí být navržena tak, aby v ní nedocházelo ke kondenzaci vodní páry a musí být propojena s venkovním prostředím průvětrníky o ploše nejméně 1/200 plochy střechy. Pro návrh řešení dvouplášťové střechy platí, s ohledem na stávající stav vlhkosti střechy a únosnost stropní konstrukce, stejné podmínky jako pro jednoplášťové střechy.
Možnost zvýšení tepelně izolační vrstvy dvouplášťových střech je závislá na výšce provětrávané vzduchové mezery a na konstrukci horního pláště.
Je-li větraná mezera dostatečně vysoká, je možné na stávající tepelnou izolaci přidat vrstvu z celulózových nebo vláknitých tepelně izolačních materiálů. Rozprostření izolace se provede strojním pneumatickým způsobem, po slehnutí izolace je nutné zachovat provětrávanou mezeru o výšce min. 50 mm. V případě, že provětrávaná mezera není dostatečně vysoká, je po vyhodnocení konkrétních tepelně vlhkostních podmínek možné mezeru zcela vyplnit izolací jako u předchozí varianty. Řešení však není vhodné na střechy vlhkých provozů.
Pro střechy nad vlhké a mokré provozy je nutné demontovat vnější plášť, realizovat nový návrh skladby vnitřních vrstev a horního střešního pláště. Toto řešení je nákladnější, ale mnohdy nezbytné.

Shrnutí k zateplování střech
Střechy a strop pod půdou se podílejí na spotřebě tepla na vytápění 8 až 25 %, zateplením můžeme dosáhnout úspor 35 až 55 % z tepelných ztrát střešním pláštěm.
Jedním z opatření v hierarchii energeticky úsporných opatření je zateplení střechy na hodnotu tepelného odporu R = 3,0 až 4,35 m2K.W-1 nebo součinitele prostupu tepla U = 0,32 až 0,22 Wm-2K-1, kdy můžeme dosáhnout úspor 5–9 % energie. Náklady na 1 m2 zateplení se pohybují podle druhu použitého zateplovacího systému v rozmezí 600 až 1 300 Kč. Při ceně 350 Kč/GJ a možných dosažitelných úsporách 3–4 GJ/rok.byt je prostá návratnost celé investice 10 až 15 let. 
Zateplení střechy na hodnotu tepelného odporu R = 3,0 až 4,35 m2KW-1 je jedním ze základních opatření v hierarchii energeticky úsporných opatření. O prioritě provedení však často spolurozhodují i jiné vlivy a požadavky, např. nutnost opravy nebo výměny krytiny, využití půdního prostoru na bydlení, apod. Z tohoto širšího pohledu je návratnost investovaných prostředků na zateplení střechy výhodná.
Po realizaci stavebních úprav je nutné nově stanovit bilanci tepelných ztrát budovy a vyregulovat otopnou soustavu podle nových podmínek.

Bydlíme pod střechou
Již při krátkém zamyšlení musíme uznat, že využití půdního prostoru pro skladování haraburdí (oblíbené „to se ještě může hodit“) není docela v pořádku. Objem nepotřebných věcí v průběhu let narůstá až do míry, při které už raději děláme, že o půdě nevíme. Autor příspěvku se jen nevěřícně díval na čtyři valníky „potřebných“ věcí, které se vešly na poměrně malou půdu. Pro zvětšení obytného prostoru skýtá půdní vestavba poměrně výhodnou alternativu. Není nutné procházet martyriem přístaveb a nebo nástaveb, nepotřebujeme provádět výkopové práce, zdění a další. Náklady na nově získaný prostor proto bývají výrazně menší než u přístaveb, i když v tomto případě se jistě najde mnoho výjimek potvrzujících pravidlo. Kam se hodí půdní vestavba? Předně je důležité vyšetřit sklon střešních rovin, který jak bylo uvedeno výše, závisí zpravidla na použité krytině. S klesajícím sklonem totiž klesá objem využitelného prostoru, neboť ČSN 73 4301 předepisuje výšku podkrovních místností na 2,3 m a výšku stěny u šikmého stropu na 1,6 m. Na základě těchto požadavků pak můžeme odvodit rozměry prostoru použitelného pro půdní vestavbu. Podkrovní bydlení představuje rozsáhlé téma, neboť se nabízí nepřeberné množství variací na úpravě vzhledu.

Střešní okna
I přes skutečnost, že problematika půdních vestaveb by svým rozsahem vydala na mnoho knih a jako ostatně všechno v rodinném domku i zde nacházíme mnoho souvislostí, přiblížíme si podrobněji z hlediska stavby i uživatele velmi důležitý a exponovaný prvek, kterým je střešní okno.
Funkcí střešního okna je zajištění dostatečného denního osvětlení místnosti a ve většině případů větrání (pokud není instalována vzduchotechnika).

Při výběru střešního okna zohledňujeme zejména:

  1. sklon střechy,
  2. požadavky na prosvětlení místnosti,
  3. snadné ovládání a čištění,
  4. kvalitu provedení,
  5. tepelné vlastnosti.

Volba výšky osazení okna úzce souvisí se sklonem střechy, horní hrana se obvykle osazuje do výšky 1,8 až 2,2 m, zámek střešního okna by měl být ve výšce umožňující snadnou manipulaci a čištění. V odlišném případě mnozí výrobci nabízejí rozličné manuální či elektronické ovládací prvky). Některá střešní okna mohou být vybavena ventilační klapkou (pokud možno se vzduchovým filtrem) zajišťující hygienicky nutnou výměnu vzduchu i při zavřeném okenním křídle. Vniknutí vlhkosti do větrací štěrbiny brání příslušné konstrukční opatření (okapnička).
Bylo by asi nošením dříví do lesa připomínat kvalitu provedení a tepelné vlastnosti, ale v souvislosti se střechou nelze toto opomenou.
Vzhledem ke skutečnosti, že střecha je prakticky nejexponovanější konstrukce na budově a jejímu provedení je (a nebo by měla být věnována) maximální péče, věnujme stejnou pozornost také výběru a montáži střešního okna.
Dbáme na vynikající technické vlastnosti oken, včetně požadavku na bezpečnostní sklo na spodním líci zasklívací jednotky. Tepelné vlastnosti také nepodceňujme, orosené a nebo omrzlé střešní okno s romantikou podkrovního bydlení dvakrát neladí. Dnes však není problém sehnat střešní okno s izolačním dvojsklem s reflexní vrstvou a mezerou plněnou vzácným plynem. Na tomto místě upozorňujeme, že tepelné vlastnosti neovlivňuje pouze konstrukční řešení samotného okna, ale také způsob, jakým je okno do střešní krytiny instalováno (minimalizace tepelných mostů, optimalizace ochlazované plochy okna). Proto by měl stavební dozor dohlédnout na to, aby byly dodrženy montážní postupy, při kterých výrobce garantuje deklarované hodnoty.
Na rozdíl od oken fasádních vyžaduje střešní okno některá další konstrukční opatření, která zajistí jeho spolehlivou montáž a funkci ve střeše. Jedná se především o lemování střešního okna sloužící pro vodotěsné spojení se střešní krytinou, drenážní žlábek po obvodu lemování chránící proti zatékání srážkové vody do střešní konstrukce a nakonec límec (např. olověná manžeta) pro navázání dolní hrany na střešní krytinu.
Stejně jako u oken fasádních můžeme i na okna střešní instalovat zastiňovaní prvky, z hlediska úspory energie a komfortní regulace světla zvažte instalaci předokeních rolet. Ovládají se jednoduše z interiéru pomocí manuálního nebo elektronického ovládání.

Na co si dát pozor…
Pokusíme se stručně shrnout některá doporučení z vybraných témat, která jsme představili v tomto příspěvku. Jejich dodržování při výstavbě by mělo být věcí vzájemné spolupráce mezi stavebníkem, stavebním dozorem a stavitelem.
Dřevo použité ke stavbě krovu by mělo být opatřeno ochranným nátěrem. Důležité je dbát na pečlivé a co nejpřesnější založení konstrukce krovu, zejména plných vazeb (v případě krovu rozhodně neplatí „centimetr žádná míra“). Výraznější nepřesnosti nejenže komplikují navazující tesařské spoje, ale také mohou být (např. přetížení spoje) příčinou poškození či deformace trámu, případně celé konstrukce krovu.
Na krov se obvykle pokládá paropropustná (difúzní) fólie, která se připevňuje sponkami na krokve a následně zajistí kontralatěmi, které vymezují velikost odvětrávané mezery. Difúzní folie se pokládá ve vodorovném směru od okapu směrem k hřebenu (potiskem nahoru), pásy se pokládají s přesahem 10 cm. Protržení nelze, zvláště při realizaci půdní vestavby tolerovat, neboť by tak docházelo k vlhnutí tepelné izolace a tím vzniku tepelných mostů (nemluvě o degradaci materiálu).
Následně se osadí latě pro pokládku krytiny a provedou klempířské práce (oplechování úžlabí, instalace větracích elementů, žlabových háků). Rozteče latí je třeba pečlivě propočítat a zaměřit (na krokvích pomocí měřidla a nebo šablon).
Pokládku střešních oken je vhodné svěřit odborné firmě, stavební dozor kontroluje dodržení montážních postupů a kvalitu osazení. Nerovně a netěsně osazené okno se mění ze splněného přání na noční můru.
Při pokládce střešní krytiny dbáme na dodržování správného montážního postupu, dodržování přesahů a využití všech projektovaných doplňků. Jinak se vystavíte riziku snížení funkčnosti střechy a tím také snížení její životnosti.

Miroslav Götz, gotz@ceskaenergetika.com

Sdílet

Komentáře

Najdete nás na Facebooku
Odběr novinek
Server CESKAENERGETIKA.cz
Česká Energetika s.r.o. a Česká energetická asociace provozují portál www.ceskaenergetika.cz, vydávají dva časopiy z oblasti energetiky a OZE, pořádají na tato témata semináře a konference pro laickou i odbornou veřejnost.
Důležité odkazy
Spolupracujeme
Najdete nás také na
Portál www.ceskaenergetika.cz © 2011 pohání redakční systém MultiCMS. Grafické zpracování Cossi Design.